Nokturno.net / tvorba / dílko

Všechnu svou něhu,
co jemná je jak Tvoje kůže,
nechávám Ti na Tvém břehu.
A síla co hebká je jak břitva,
která svírá ale neničí,
našich duší (bez)bolestná pitva.
Náruč otevřenou chtíči.
A tou silou přikryju Tě nahou…

Ne, už vážně nemám strach.
S čistou hlavou a duší pevně zakotvenou,
nejistotu drtím v pěsti v prach.
Chytím si Tě do vůně z Tvých vlastních extraktů…

Čarokrásný svět ten Tvojí duše, Tvého těla,
mohla bych s grácií vytesat do skály.
Přesněji než letokruhy stromů,
přesněji než sochy Donatella.
Bych zvěčnila krásu, jenž je jenom jedna…

Tak co kdybychom si zatančily…
Po parketu budu si Tě vést,
při únavě oči nech si zavřené.
Tak nech mě znovu si Tě svést…