22.04.10 | Gamiani, @, další tvorba | 2149 x | vypínač
Všechnu svou něhu,
co jemná je jak Tvoje kůže,
nechávám Ti na Tvém břehu.
A síla co hebká je jak břitva,
která svírá ale neničí,
našich duší (bez)bolestná pitva.
Náruč otevřenou chtíči.
A tou silou přikryju Tě nahou…
Ne, už vážně nemám strach.
S čistou hlavou a duší pevně zakotvenou,
nejistotu drtím v pěsti v prach.
Chytím si Tě do vůně z Tvých vlastních extraktů…
Čarokrásný svět ten Tvojí duše, Tvého těla,
mohla bych s grácií vytesat do skály.
Přesněji než letokruhy stromů,
přesněji než sochy Donatella.
Bych zvěčnila krásu, jenž je jenom jedna…
Tak co kdybychom si zatančily…
Po parketu budu si Tě vést,
při únavě oči nech si zavřené.
Tak nech mě znovu si Tě svést…
beznaděj vzpomínka město momentka temnota přetvářka tma smutek ... osud erotika smrt jen tak zoufalství příroda život zima strach pocity * poezie .. cesta vztahy hrůza les haiku svoboda srdce voľný verš zklamání sobota horor láska krev emoce naděje horror touha podzim mládí aa deprese žena nenávist povídka realita marnost antilistí samota vztah fantasy sen bolest pocit sex noc x humor čas vyznání .
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6470
autorů: 867