Nokturno.net / tvorba / dílko

Jsi bludný kořen, jež jsem kdysi dávno překročila a již navždy budu bloudit Tvou krajinou srdeční.
Jsi ďáblův polibek, jež vysál ze mne duši, aby mohla sis ji dát do vitríny z mých očí.
Jsi Krysařova píseň, jenž nesmí se mi vzdálit tak, abych neslyšela. Melodie, která navždy jiné přehluší.
Jsi kouzelné zrcadlo, ve kterém vždy uvidím sebe – a jen my spolu jsme v zemi zdejší, že všech ty nejkrásnější.
Jsi střevíček, po němž bude toužit spousty žen, prsty upilují a pak možná… nazují. Leč já nemusím. Padne. I když občas zatlačí, z přílišného přetancování.
Jsi Jezinka, co již jednou prstem svým nakoukla do mého příbytku duševního. A už…není úniku, vždy pozvu Tě dál celou.
Jsi mořská panna, jenž duši mou si utopila, pod pokličku dala. Sama jsem se nesnažila zadržovat dech…
Třeba budem zase spolu spát….na hrášku…