Nokturno.net / tvorba / dílko

Dlouho jsem tu nebyla. Vím. Potřebovala jsem čas, tak jako každý rok. Historie se opakuje, jak všichni víme, jen rok od roku je to jiné.
Tenkráte pro mě došli až do světnice, svázali mne do kozelce a ústa popatřili roubíkem, a na popud svých žen odtáhli k rychtáři. Před soud.A pak… doprovodili mne až na hranici,někteří na důkaz přízně se letmo dotkli nepozorovaně lemu mé suknice, kterou jsem pro ně tolikrát zvedla, abych jim poskytla potěšení. Jejich žlučovitým paničkám různé masti a tinktury jsem míchala za nesčetných úplňků. Oči se jim lesknou nadšením a vzrušením. Jen některým i pro slzy. Povzbudím je pohledem, a pustím se tedy do divadla, pro něž sem všichni dnes přišli. Směju se jedovatým tvářím :“ Proklínám Vás, vy bando bezvěrců, co se ve stínu kostela křižujete v potu tváří. Proklínám Vás, vy Pánbíčkáři s dobrým srdcem , jenž pro kopanec či štulec pod žebra nejdete nikdy daleko.Proklínám vás, pro které nejsem nic než popel co ze mě zbude u vašich nohou.“ Plivám slova jedno po druhém jak síru, a leptám jimi jejich malověrnost, jejich svátost, leptám..je samotné. Slovo za slovem , pečlivě mířené, střílím jim je do uší, než mě umlčí dým pálící v plicích…..
……A je to……….Dav se plynule přesunuje do šenku, kde oslaví úspěšný lov čarodějnic. Ani nepočkali.Ještě než se po větru roznesl pach mého spáleného masa a škvířících se vlasů, do jednoho se rozešli.Hlupáci. Přesvědčit se měli, že ten jejich Bůh, dopřál mému tělu a duši klid.
Popel tančí ve vzduchu , v drobných částečkách mě samé, a já každým jeho kouskem volám JI. Tančím s NÍ tanec života a smrti, v linii světla i tmy, laskám všechna JEJÍ podobenství. Bude to dlouhá noc, krásná…Filipojakubská noc, kdy měsíc bude JI doprovázet a všichni tři spolu stvoříme nový život…mou novou šanci, ukázat těm dole v hospodě, že žít v souladu s NÍ, má možnost každý..Možná mě zase upálí, nu co, jde jen a jen o zvyk.
A tentokrát se zrodím rezavá.