Nokturno.net / tvorba / dílko

Pod pečlivě okousanou záděrou kolem nehtu skrývá se nervozita, a vidina slunečných dnů není si v ničem jista, jen kousek mozku jako iluzionista tvoří přeludy a fantazie, do kterých se běžný den se svými starostmi skryje. Zoufale troufalé čekání postává na chodníku, v rukou držíc karty osudu, vyřvávajíc o jiskrné budoucnosti. Komu asi vyloží, nebo naloží? Místo obličeje však má pokerface. Hned vedle za rohem ulice exhibuje realita, pod pláštěm pečlivě ukrytou nahotu a když si nedáš pozor a díváš se na okamžik jejím směrem, ukáže ti rozhrnutím baloňáku okamžik pravdy. Je tak….mocný.Ti silnější z nás zážitek vstřebají a navlíknou si přes kalhoty spodky, aby vyrazili okovanou špičkou své botky, zachránit svůj život, svou víru a naději. Nechtěj jít příteli hlouběji. Ti slabší sednou si na okraj obrubníku, a krz díru v kapesníku, sledují nohy skrčené pod sebou a pravidelným tikem v pravém očním důlku spustí paranoiu. A jak tak sedí, nenápadně přikusujíc k svému smutku i svou kůži na prstech, prokoušou se pod čtvrtým epitelem až k nervozitě.A nezvózní paranoik to má v životě vždycky trocha pestřejší. Asi jako duha. Celé spektrum sebeklamů.