Nokturno.net / tvorba / dílko

Urvu si kousky ze tvých hroznů,
když dáváš mi je až ke rtům?
Když laskáš nimi kůži a zuby
jakoby by byli ze zahrad álfů
a sama Freyja jim sladkost dala do šťávy?

Ochutnám a do tvých jahod kousnu,
když rudé jsou a vábí ke snům?
Když lákáš na ně s chtíčem zrůdy
jakoby Fenri, co nechá mě zamuchlat se mu do chlupů
a nechá mě okusit vše co zevnitř pálí?

Ach, chtěl bys tolik ať jen zhloupnu,
a stanu se kočičkou tvých všedních dnú?
Když není teď v slabé chvíli nikdo druhý,
co obětovala bych se mu jak mým duchům
a tančila mu dle všech tajných přání....

Hlupáčku zapomeň...
Já mám větší zuby nežli ty...
Nezapomeň na plamen,
hoří ve mě, shoříš ty....

To mně havrani budou sedět na rukou-
já na nich totiž ještě nemám nejmenší pouta na světě jako ty...