Nokturno.net / tvorba / dílko

Rozteklým asfaltem vleču svá kolena. Jdu totiž po čtyřech, jak je mi horko. Jazykem beze slin stírám za sebou stopu. Už ve výtahu odkládám svršky a někdy i spodky, to když rtuťová hladina vystopupí nad 35. A do očí směje se mi ta zlatavá Goldstar. Blondýna jedna pošahaná, co v plavkách, na lehátku, s orchidejí ve vlasech, pohupuje se na vlnách moří všech a oceánů, a usrkává Manhattan. Kůži hnědou, zuby jí blýskají bělostí na dálku a ona otáčí sluncem sem a tam a přidává na teplotě. Kde je ta krásná ledová paní, v jakém střípku ledu se skrývá? Kožich z polárních lišek, bílé vlasy i pleť. Možná…podívám-li se pozorně….možná... ji vidím v kostce ledu , uvězněnou paní mou, jak se po….ma…ličku rozpouští v Manhattnu.