Nokturno.net / tvorba / dílko

Opřená o buk sedí v bílém sněhu elfí dívka. Jemně zní z její bukové píšťaly tóny, které se rozplývají v lehkém vánku. Po její světlé, lehce narůžovělé pleti stékají slané, zcela neslyšné kapky slz. Hraje smutnou píseň. Vzpomíná na několik chvil, co se udály před několika dny... Vybavuje se jí tvář staršího elfa. Jeho světlé oči jsou vylekané a plné strachu. Za ním hoří stromy, dřevěné domy a vylekaní lidé utíkají s hrůzou v očích ven z hořícího lesa. Ten elfí muž táhne mladou elfí dívku za ruku pryč z lesa. Když vidí bílý kopec dolů k vesnici, její otec ji obejme a utíká zpátky do lesa. Mladá elfka neví, co má dělat. A tak se rozeběhne pryč z lesa na vyvýšený kopec, ze kterého se slzami v očích sleduje, jak jí les hoří před očima. V noci nezamouřila oko. Čekala s nadějí v srdci, že se její otec vrátí. Nevrátil se...
Dívka s bolestí v srdci nešla zpátky do lesa. Vydala se úplně jiným směrem. Bez jídla, bez vody. Navíc je velká zima a hustě sněží. Proto se zabalila do svého kožichu. Jde dál polem i lesem. K večeru si sedla k buku a začala hrát na píšťalu. Na to jediné, co jí zbylo po otci...
Rozklepanýma rukama vyždímala ze sněhu vodu. Každý doušek byl pro ni vzácný. I když se už stmívá, dívka jde dál. Vyšla z lesa a došla do malého, velice špinavého města. Proklouzla jen tak tak bránou. Hledá hospodu. Jde se strachem ve tváří temnými ulicemi. Několik opilců na ni vybafli a začali se smát. Dívka utíká, až konečně najde malou hospodu. Když otevřela dveře, uviděla několik plných stolů jídla, hodně trpaslíků, lidí a sem tam i pár elfů. Za pultem stojí člověk. je to muž. Má mastné černé vlasy a rudé oči. Dívka jde k němu. ,,Copak si přeje taková krásná elfka, co?" zeptal se urážlivě. ,,Noclech," ,,A má slečinka peníze?" ,,Nemám. prosím, nechte mě vyspat třeba ve sklepě nebo v kuchyni," prosí elfka. ,,No, ale něco za něco. Ty budeš spát ve sklepě, ale prodáš mi své tělo," řekl a usmál se. Elfka se zděsila. Nakonec přikývla. Během pěti minut utrpení skončilo. ,,Běž do sklepa, ale nebuď si jistá, že se ráno probudíš," řekl a zazubil se na ni. Elfka si oblékla své chudé šaty a šla do sklepa. Bez váhání si lehla na chladnou zem. Nedokázala usnout.
Najednou, když už hospoda utichla, uslyšela kroky do sklepa. Rozbušilo se jí srdce. Najednou cítila, jak u ní někdo klečí a hladí ji. Do očí jí vyhrkly slzy. Toho dotyčného kousla a rychle rozsvítila louč. Sklep osvětlil hsopodského. Elfka najednou pocítila zvláštní energii. Náhlé teplo. Z konečků prstů jí šlehaly fialkové paprsky. Začala se soustředit, ale to už se k ní potácel hospodský . Najednou ze sebe vykřikla Moreum saltan! a z rukou jí vyšlehly bílé blesky, které zabily hospodského. Elfka vazla zásoby jídla a utekla z hospody. Cítila úlevu. Umí kouzlit!
Ráno se probudila na poli. Najedla se ze zásob z hospody. Vydala se na západ. Její cesty byly krátké. Došla do krásného města, kde začala pracovat v knihovně. Učila se z magických knih...
Po lesní cestě jde žena. Má na sobě kroužkovou zbroj a plátové rukavice. V ruce drží široký meč. Za ní jde jakýsi muž. Má dřevěnou hůl a zelený plášť s hnědými listy. Říká si druid. Za nim se vynořila krásná elfka. Má dlouhé bílé vlasy, lehké bílé šaty s dlouhými rukávy a v ruce drží hůl. Cítí se šťastně. Drží se za ruku s mužem, který má polodlouhé, oříškové vlasy, hnědé oči a na sobě má plátovou zbroj, v ruce drží magický meč...