14.08.10 | čtenář Kamill | 1680 x | vypínač
Nosím tvůj žlučníkový kámen
zasazený v masivním prstenu
a s obřadní obsesí
ho pravidelně otírám
o svůj oslizlý,stříbřitý žalud,
pokaždé,když se mi vzdálíš,
abych si připomněl,
jak skutečně tě miluji.
Jsme manželé,
aniž by to kdokoliv
z cizích lidí,
vlastně poznal.
Zůstáváme spolu,
i když více snad
jen na úředním dokumentu.
Kam se vytratila
tvá horečnatá vášeň,
která mne popálila
na naší první schůzce?
Kdo teď pije
tvůj kafrový pot,
který jsem při souloži
chrčivě sál z tvého těla,
jako Kristus
ocet z houby?
Kdo tiší mou bolest
tisíců ostrých čepelí,
tančících mi v mozku,
pokaždé když mám dovoleno
líbat tě?
Kam se vlastně ztrácíš
ty celý,
kam tak často odjíždíš
a k vůli čemu?
Nebo k vůli komu?
Proč musím být
v našem bytě neustále sám,
jako izolovaný virus
a proč ležím raději
na tvém polštáři,
když mám svůj vlastní?
Mám nic netušícími úředníky
potvrzeno,že jsi můj manžel,
ten obludný,žlučníkový šperk
a bolest pod hrudí,
která mne nutí pravidelně klít
a mlátit hlavou o stěnu.
To je mé skutečné vlastnictví,
to je mé věno.
vzpomínka vztahy horor podzim aa život tma strach sobota deprese zoufalství hrůza příroda žena mládí nenávist sex ... povídka poezie přetvářka * .. beznaděj jen tak momentka horror město osud zima fantasy noc vztah realita touha temnota haiku antilistí cesta smutek zklamání svoboda pocit humor krev naděje x . les pocity čas erotika voľný verš smrt samota emoce sen marnost bolest vyznání srdce láska
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6473
autorů: 867