Nokturno.net / tvorba / dílko

Přišla zelená víla a vyndala mi mozek. Vyndala mi mozek a srdce, které položila vedle mé prázdné hlavy na polštář. Tepalo tak…zběsile a žádoucně, že mne budilo. I udusila jsem ho povlakem..pracně..nechtělo. Ráno mne, ony, starostlivé ruce přátel, dlabaly. Různými dlátky a udělátky zbavovaly mne zbytků dužniny a semen, aby se nedej bože nezaselo semínko pochybností. Ze zbytku mne upečeme koláč. Jemně mne mni, a pak hřej na 200.Svaly si to budou pamatovat. Už vím k čemu jsem! Po nocích s plamínkami v očích budu svou dutostí a kvílením, s nádechem pelyńku , děsit malé, mrtvé děti. A nejen o svátcích.