11.11.10 | Lakmé, @, další tvorba | 2504 x | vypínač
Já jsem hlas, který vede nás ze tmy,
já jsem hlas vlčího vytí za úplňku.
Volám k sobě temnou noc, volám k sobě měsíční svit
rozpouštím se v tisících obrazech mlhoviny.
Obsažena v každé jehličce, listu stromů,
v mechu i kůře, s vůní smolnou, točím se po větru.
U tvého příbytku jsem vánek, jenž rozehrává zvonkohru na zápraží.
A pak vracím se zpět domů...
Jsem obsažena v tvém nádechu
a s každým výdechem je mně víc,
vídáš mě na rozcestích a nesnadných cestách duše,
s úsměvem a vlajícími vlasy,
s havranem na rameni, jenž šeptá mé jméno
Koluji vesmírem, naplňuji duši,
karty osudu připravené na obranu,
jsem..kouzelnice pro tvou potěchu.
Těším se každému novému dni,
po němž přichází..NOC.
vzpomínka marnost horor smrt vztah povídka strach zima sobota sen hrůza život noc žena nenávist pocit tma cesta les podzim bolest momentka humor přetvářka srdce zklamání ... temnota haiku touha naděje voľný verš * mládí erotika realita .. vztahy deprese vyznání . zoufalství aa sex x láska horror smutek fantasy osud beznaděj město samota antilistí jen tak krev pocity emoce čas svoboda příroda poezie
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866