27.12.04 | čtenář Kostěj Bílý | 1968 x | vypínač
Sedím sám ve smečce,
sedím,
učím se vlkem být
a bdím.
Učím se vědět, kdo jsem,
ale nevím.
Učí mě na lidi býti psem,
už to umím.
Lidi jsou vlci a já pes,
ne navždy.
Uvidíš světe ještě dnes,
staneš se svědkem vraždy.
Bodnu ti dýku do zad podle učení,
uvidíš,
bude to pro tebe horší než mučení,
však ty zříš
smrt svou a zkázu svou,
pochopíš.
Já dokončím pomstu svou.
Ty už neučíš?
erotika jen tak beznaděj .. sobota mládí žena x nenávist fantasy zoufalství povídka strach zklamání les tma podzim * cesta touha sen . humor čas noc vyznání temnota osud bolest emoce svoboda zima momentka vztah naděje srdce vztahy krev deprese haiku sex přetvářka horror vzpomínka samota smutek pocit město antilistí hrůza realita pocity život smrt voľný verš ... aa příroda poezie láska horor marnost
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866