27.12.04 | čtenář Kostěj Bílý | 2331 x | vypínač
Sedím sám ve smečce,
sedím,
učím se vlkem být
a bdím.
Učím se vědět, kdo jsem,
ale nevím.
Učí mě na lidi býti psem,
už to umím.
Lidi jsou vlci a já pes,
ne navždy.
Uvidíš světe ještě dnes,
staneš se svědkem vraždy.
Bodnu ti dýku do zad podle učení,
uvidíš,
bude to pro tebe horší než mučení,
však ty zříš
smrt svou a zkázu svou,
pochopíš.
Já dokončím pomstu svou.
Ty už neučíš?
, linkuj! 
, jagg 
sobota noc svoboda naděje pocit láska fantasy voľný verš nenávist realita marnost zklamání haiku povídka zoufalství x horror čas strach samota přetvářka bolest jen tak ... temnota život sen žena smutek tma aa zima . poezie vztah * erotika cesta hrůza vzpomínka horor vyznání smrt podzim osud momentka příroda deprese .. beznaděj srdce antilistí sex les humor emoce krev vztahy mládí touha město pocity
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14788
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6519
autorů: 867