27.12.04 | čtenář Kostěj Bílý | 2116 x | vypínač
Sedím sám ve smečce,
sedím,
učím se vlkem být
a bdím.
Učím se vědět, kdo jsem,
ale nevím.
Učí mě na lidi býti psem,
už to umím.
Lidi jsou vlci a já pes,
ne navždy.
Uvidíš světe ještě dnes,
staneš se svědkem vraždy.
Bodnu ti dýku do zad podle učení,
uvidíš,
bude to pro tebe horší než mučení,
však ty zříš
smrt svou a zkázu svou,
pochopíš.
Já dokončím pomstu svou.
Ty už neučíš?
jen tak marnost emoce .. svoboda les naděje pocit láska horor ... příroda pocity mládí beznaděj * samota smutek smrt poezie antilistí čas . x povídka vztahy přetvářka haiku vzpomínka voľný verš vztah žena krev aa noc touha horror zklamání realita podzim humor erotika zima hrůza sex strach vyznání momentka město zoufalství život osud fantasy cesta srdce sobota tma temnota sen deprese bolest nenávist
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6475
autorů: 867