27.12.04 | čtenář Kostěj Bílý | 2022 x | vypínač
Sedím sám ve smečce,
sedím,
učím se vlkem být
a bdím.
Učím se vědět, kdo jsem,
ale nevím.
Učí mě na lidi býti psem,
už to umím.
Lidi jsou vlci a já pes,
ne navždy.
Uvidíš světe ještě dnes,
staneš se svědkem vraždy.
Bodnu ti dýku do zad podle učení,
uvidíš,
bude to pro tebe horší než mučení,
však ty zříš
smrt svou a zkázu svou,
pochopíš.
Já dokončím pomstu svou.
Ty už neučíš?
. láska sobota voľný verš zima svoboda pocity beznaděj momentka město vztahy samota les nenávist erotika noc bolest aa pocit povídka čas jen tak vyznání hrůza haiku žena vzpomínka naděje sen srdce * tma sex vztah smutek .. marnost příroda přetvářka touha realita cesta poezie podzim krev smrt antilistí temnota ... mládí emoce zoufalství horror život osud strach x horor deprese fantasy humor zklamání
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6459
autorů: 867