22.12.10 | čtenář Kamill | 1742 x | vypínač
Tvá panenská čistota
je jako vyschlé,
blanité křídlo,
jež se láme
a jehož
mikroskopický poprašek
ulpývá
na povrchu mého těla.
Rozmazávám ho
pravidelnými přírazy
a šmouhy,
naplněné tvou nevinností,
ukládám
hluboko do spletitosti
mého ochlupení.
Měl jsem být
s tebou o samotě
mnohem dříve.
V příšeří ložnice,
ve které tě napichuji
a kradu ti tak
tvou počestnost,
mi najednou připadáš
černo-modrý.
Jedna tvá půlka myslí,
že jsem ďábel,
druhá,
že jsem hrdina.
mládí zoufalství láska vyznání antilistí přetvářka srdce zklamání touha čas život les marnost ... beznaděj noc samota povídka smrt erotika naděje sen bolest vzpomínka . pocit horor vztah svoboda pocity * jen tak krev příroda sobota tma realita hrůza emoce x horror temnota cesta .. sex zima poezie podzim humor fantasy deprese momentka haiku voľný verš žena smutek vztahy osud nenávist město aa strach
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866