Nokturno.net / tvorba / dílko

Tvá panenská čistota
je jako vyschlé,
blanité křídlo,
jež se láme
a jehož
mikroskopický poprašek
ulpývá
na povrchu mého těla.

Rozmazávám ho
pravidelnými přírazy
a šmouhy,
naplněné tvou nevinností,
ukládám
hluboko do spletitosti
mého ochlupení.

Měl jsem být
s tebou o samotě
mnohem dříve.

V příšeří ložnice,
ve které tě napichuji
a kradu ti tak
tvou počestnost,
mi najednou připadáš
černo-modrý.

Jedna tvá půlka myslí,
že jsem ďábel,
druhá,
že jsem hrdina.