Nokturno.net / tvorba / dílko

Narcistní koncert mého ducha, obviněna z egožroutství, přelétám zpřelámanými prsty klaviaturu protkanou pavučinou negací. Potkávám stínohru, vždycky takhle k večeru, posadí mě do hlediště a maluje na stěnách bytí výjevy z mého života. Po jejím skončení opírám čelo o studený okenní rám. Zírám.. do tmy a počítám letokruhy zhýralých časů. Mrznou mi tím chladem neurony, běhá se jim v těch šálách a rukavicích obtížněji a ohebnost vytratila se jim z očí. Mé tělo, má líheň leukocytů. Volám na pomoc všechny buňky imunitního systému. Bylo by vhodné žít sterilněji. Jsem dobrou a hodnou ženou, hlavně k ránu, pod saténem na uhlí, vrním si uhlobaronský sen a v útrobách živím divočinu. Zase se rodím, zářím, jemnocitně..problikávám, a do polštáře k levanduli přihodím i zeměžluč. Už tu nejsem..hele…a jsem fuč.