02.01.11 | Vít Vak, @, další tvorba | 2547 x | vypínač
Rozložil se na posteli, hodil si peřinu přes nahý klín a zapálil si. Bylo to zvráceně vzrušující. To, co se dělo samozřejmě. A pokoj smrděl cigaretou. Věděl, že to bude muset udělat jako vždycky, tu věc ´promiň, už musím jít´, a nechat překvapenou, někdy zdrcenou, jindy nasranou, občas bohužel plačící sexuálně vyčerpanou zachránkyni jeho existence. Zvednul hlavu a jeho oči zahlédly lem růžového županu, který halil ztělesněnou ženskou krásu. Byl přesvědčen, že je to starorůžová. Nechal svou pozornost vystoupat z míst, kde tušil hladká pevná lýtka, perfektně tvarovaný zadek, ploché břicho, až tam, kde končila moc toho kusu oblečení. Přesně tam ten župan nešel dopnout a přesně tam odhalil bradavku těch nejkrásnějších prsou, se kterými měl tu čest.
„Sluší ti to,“ shrnul to do věty a pohlédl jí konečně do očí. A polkl. Byl pod tvrdým atakem. Připoutal ho pár hlubokých hnědých očí. Zaútočila na něj pohledem ženského dravce a dala najevo všechno. Že děkuje za to prvotřídní šukání, že svou bradavku rozhodně nehodlá schovat, protože je z té koupele tak uvolněná, že by si to nejradši rozdala znovu a u toho držela sklenici bílého vína. Ale to nejdůležitější – Její zrak říkal: Vím, že se chystáš zmizet, ale já tě rozhodně nenechám. Litovala bych toho. A vím, že ty bys toho taky litoval.
Vyhoupla se na postel, sedla si za něho, přitiskla svůj hrudník na jeho záda, nohy roztáhla podél těch jeho a zastavil se čas. Popel z cigarety dopadl na zem. Ani se nehnul, k jeho šíji se totiž blížila ústa. Věděl to, cítil dech, který se stěhoval kolem krku z jedné strany na druhou. Chvěl se. A pak to přišlo. Bylo to jako rána do břicha, kopanec mezi nohy, bylo to extra powerful a nešlo se tomu bránit. Zasyčel a zhluboka se nadechl. Byl to polibek.
Pak ho objala.
„Chtěla bych, abys zůstal.“ Čekal to a polil ho studený pot. Připadal si jako při zkoušení z matiky u tabule v sedmé třídě. „Abys zůstal napořád.“ Porazila ho.
Otočil se k ní prudce a přišlo to znovu. Zabodl jí oči do očí a nechal ty své, aby na sebe práskly všechno. Přečetla to. Vdechl její teplý dech a políbil ji. Ještě jednou.
Cigareta ležela na zemi zhasnutá a opuštěná, zatímco mladý pár seděl na posteli v objetí. „Jmenuju se Eva.“ Došlo mu, jaký je idiot, a objal ji ještě silněji.
Rozbrečela se.
momentka vyznání nenávist emoce jen tak touha vzpomínka čas bolest ... zklamání .. osud naděje svoboda pocity vztah antilistí zoufalství haiku hrůza tma sobota vztahy sex povídka realita . marnost pocit zima humor les temnota srdce smutek aa poezie erotika láska město mládí cesta podzim smrt x krev žena beznaděj noc * fantasy horror sen život voľný verš strach samota příroda deprese přetvářka horor
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866