20.01.11 | Marek Olbrecht, další tvorba | 2834 x | vypínač
Hory, keře, krajiny dnes voní krásněji.
Za dalekou mlhou je bílé údolí. Království Tříkostelí, dvě řeky se zde stékají. Jsem součástí stínu v topolové aleji. Imaginární přítel mě v mysli provází, pod kapkami deště jednou dojdem až tam, kde už nic neschází.
Na konci osamělé silnice, za hlubokým černým lesem, leží vesnice se zastávkou, na kterou už autobus nejezdí. Muž přišel na to, že pokud chce potkat pravou lásku, měl by zůstat sám sebou.
Cesta jednoho člověka nebyla napsána na papíře, šel sám svou vlastní.
Ten, který hledal, vždy našel.
Ten, jež toužil, se vždy dočkal.
Ten, kdo věřil, nebyl zklamán.
osud .. krev ... přetvářka podzim nenávist naděje příroda realita samota voľný verš momentka bolest vzpomínka horor pocit jen tak povídka touha temnota humor vyznání . sex žena les smrt strach smutek vztahy láska pocity emoce sobota antilistí noc horror cesta zoufalství hrůza vztah mládí tma haiku x čas poezie erotika * marnost zima srdce deprese sen fantasy město beznaděj aa svoboda život zklamání
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866