20.01.11 | Marek Olbrecht, další tvorba | 3058 x | vypínač
Hory, keře, krajiny dnes voní krásněji.
Za dalekou mlhou je bílé údolí. Království Tříkostelí, dvě řeky se zde stékají. Jsem součástí stínu v topolové aleji. Imaginární přítel mě v mysli provází, pod kapkami deště jednou dojdem až tam, kde už nic neschází.
Na konci osamělé silnice, za hlubokým černým lesem, leží vesnice se zastávkou, na kterou už autobus nejezdí. Muž přišel na to, že pokud chce potkat pravou lásku, měl by zůstat sám sebou.
Cesta jednoho člověka nebyla napsána na papíře, šel sám svou vlastní.
Ten, který hledal, vždy našel.
Ten, jež toužil, se vždy dočkal.
Ten, kdo věřil, nebyl zklamán.
voľný verš ... podzim vzpomínka smrt fantasy deprese čas nenávist hrůza poezie sobota beznaděj tma horror žena momentka město zoufalství zklamání bolest srdce erotika sex smutek les svoboda emoce . realita pocity humor noc antilistí povídka touha život temnota strach zima přetvářka sen marnost vztahy samota osud naděje aa horor láska cesta x jen tak vztah vyznání krev mládí * příroda pocit .. haiku
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6482
autorů: 867