Nokturno.net / tvorba / dílko

Hřeje mě léta slunce,
co vychází jen za prosince.
Tak ať!

Jako listy porostlé stromy,
nás umlčí nasupené hromy.
Tak ať!

Jako vášeň milující strach,
jsem potkal svého života krach.
Tak ať!

Jako meč probodnutý srdcem,
se naposledy proletím časem.
Tak ať!

Jako přes oko rudá páska,
skončí i ta naše láska.
Tak ať!

Jako vítr sviští vodou,
mě smrt zasáhne černou kosou.
Tak ať!

Jako oko uhodí pěst,
ztratím i svou čest
Tak ať!

Jako papír pokreslí tužku,
dostanu se konci pod mušku.
Tak ať!

Jako život, když ukončí smrt,
zůstane po nás jedno velký prd.
Tak ať!

Jako Jeníček Mařenkou není si už jist,
tak nás všechny ovládne závist,
To ne!!