Nokturno.net / tvorba / dílko

Některý události v životě lidským se opakují jakoby po spirále, totéž jen v jiným čase, na jiným místě a s jinejma protagonistama, ale dopadnou stejně. Takhle nějak okomentovala Rena počin Lenky, naší dobrý kamarádky, která se rozhodla vdát a to v tomto roce již podruhý. Poslala nám oznámení s pozvánkou, z níž sme vyčetly, že svatba se bude odbavovat u jejích rodičů, kteří bydlí v takový rázovitý horský vesničce, tedy, promiň Lenko, téměř v prdeli.
Život ženskej je tak složitej, že protiváž němu život mužskej je lautr hovno. Pokud se vám to zdá bejt známý, tak to Rena s nepatrnou úpravou parafrázovala Švejkův výrok. Ona Rena je chytrá holka, konečně i my s Lenkou, vždyť sme všechny v klubu Mensa, což se ale, bohužel, na našem citovým životě neodráží. Já sem rozvedená, Lenka se vdává podruhý, pouze Rena odolává, ikdyž snad jen díky svejm dvousetpěti centimetrům vejšky a stotři kilům živý váhy. Ale mužští sou pitomí, vidí větší ženskou a bác, už z toho maj komplex.
" Lenko, seš praštěná..?" volám jí telefonem, "..co vyšiluješ?! Zbavila ses Bédi a nedáš si voraz ?"
" Když on, Béďa, nebyl chlap .. a bez chlapa to v posteli není ono. Tak sem si řekla, že se vdám, ale jen když to bude jistý. Já moc nechtěla, víš, čéesadáci sou proutníci, ale jaksi sem se nechala tomuhle namluvit na zadní sedadlo, sakra, a on mě, pacholek, zbouchnul hned napoprvý .. "
To, že si chtěla nadržená Lenka zkomplikovat život s nějakým taky nadrženým chlapem, mi nejprve navodilo chmurný asociace, ale myšlenka, že se zase řádně nabaštím a napiju tyto chmury zahnala. S pitomostí se nedá bojovat. A že do rána napadlo téměř půl metru sněhu už nehrálo roli, i když sem zauvažovala, jestli jet autem či autobusem.
Joj, cestování autobusem tedy nemám ráda. Obvykle v současný kritický době při pořádně prořídlejch spojích bejvá autobus narvanej jako krabička sardinek, cestující kašlou, kýchají, někteří smrděj, šlapou vám po nohách, případně se na vás drze tlačej a vzrušujou se.
Dilemu ve způsobu cestování ale vyřešila Rena, která prohlásila.
" Hele holka, když tedy máme jít kamarádce za družičku, i přesto, že se budu muset zříct, ke svý nemalý lítosti, alkoholu, sednem do mýho smartíka, ať je to noblesní, trošku se zmáčknem a těch pár kiláků vydržíme, neboj.. "
Tak v den dé Rena sedla za volant, já vedle, no a když nás dvě sousedi viděli, vzbudily sme všeobecnou veselost, nemusím se rozepisovat proč, žejo ? Navíc Rena s sebou vzala i Oldu, statnýho irskýho vlkodava, aby si prej po delším období relativního půstu ten svůj chlupatej pupík dosyta nacpal. A vyrazily sme. Pohodová jízda však netrvala dlouho, v půli cesty smartík na letních pneu sjel do příkopu, motor chvíli řval, jelikož Rena zapomněl dát nohu z plynu, pak zakašlal a chcíp. A to nás nasralo. Vylítly sme z tý konzervy a v plný parádě, načančaný jako od Lagerfelda, ale v pohorkách, sme pobíhaly jako slepice několik minut kolem a nadávaly jako hajzlbáby. Po několika minutách sem zaslechla zvuk motoru.
" Ježkovykoule.. to mě podrž.. jede sem autobus ! Stopnem ho, né ? " uchichtla se Rena a i bez mýho souhlasu postavila svou bohatýrskou postavu doprostřed silnice.
Autobus zastavil pár metrů od nás, zasyčel otvírací mechanismus a ven vyskočil ňákej tutově ohozenej chasník.
" Halóóó.. dámy, jak koukám, jedete Lence na svatbu, žejo..? A copak se stalo, silnice, mrcha jedna, uskočila, nebo co ?! "
".. si dělej prdel, vole. Kdybys byl džentlmen, už bys dámám v nesnázích bez zbytečnýho pindání nabídl pomoc.. " vybafla Rena.
" A kterej ty vůbec seš ?! " přihřála sem si polívčičku i já.
" Pardon dámy.. omlouvám se. Já sem Láďa, Lenčin nastávající, ergo ženich.."
Tahle mluva mě i Renu zaskočila, sakra, kterej šofér od čéesádé zná význam slovíčka ergo ?!
A překvápka měla pokračování.
" Kluci, fofrem ven, dámy sou v ohrožení života.." zařval Láďa, načež se z autobusu vysypalo nejmíň čtyřicet v smocinzích oháknutejch džentlmenů.
Paráda neparáda, hoši se vrhli na smartíka a vynesli jej, i s Oldou uvnitř, jako nic z příkopu. A pak disciplinovaně vytvořili půlkruh a čekali na další direktivy. Já na to koukala jako blázen.
" .. ty vole, já snad mám vidění jako Alenka v říši divů.. Je tohle možný ?! "
" Ale je, dámo.. já kluky požádal o stoprocentní podporu v jakýkoliv situaci.. navíc kdybyste znala mužskou duši.. muži z pocitu spolupatřičnosti sou schopni nemožnýho."
" A všichni tihle sou šoféři ? " nevěřícně se zeptala Rena.
" Jo.. až na tohohle vazouna Frantu.. ten je od dopravní policie.." a Láďa zabodl ukazovák do hrudi přes dva metry dlouhýho ranaře, ".. si myslíte, že nemyslíme ?! Nějak si ty svý průsery u dopraváků žehlit musíme, jasný ?"
Jo, jasný. Pak už všechno odsejpalo jako z partesu. Džentlmeni lanem přivázali smartíka za autobus, pak se naládovali dovnitř, Láďa si sedl za volant autobusu, za volant smartíka se natlačil Franta, což mě jaksi vůbec nepřekvapilo, vedle něj Rena a na mě zůstalo místo, to po Frantovi, v autobuse.
Sakra, ti mužští se nezmění, každej z těch čéesadáků totiž tvrdil, že Franta seděl vedle něho..
Svatba byla prima a nemůžu lhát, i díky těm klukům od volantu. Jo, la vida es divertida, život je sranda..