Nokturno.net / tvorba / dílko

Všechny ty takzvaně pravdivé řeči kolem čarodějnic jsem ještě donedávna považoval za obyčejné výmysly, které vymýšlí a šíří magoři toužící po senzaci, ale zejména po publicitě. Čarodějnice byly vždy vděčnou témou, ale dnes i malé děti na filmy s čarodějnicemi koukají s blahosklonným úsměvem a pokud čarodějnice není sexy a neukáže kterýsi ze svých erotických kousků, sklidí posměch. No já už po jedné prožité osobní zkušenosti beru čarodějnice vážně s veškerým respektem. Minulý týden, v sobotu, v pozdních nočních hodinách uváděli v televizi hororový film, ve kterém se to démony, satanem, upíry a čarodějnicemi jen tak hemžilo. Kulil jsem na to oči, baštil arašidy a nasával dobré mikulovské spolu se statným rotvajlerem Brunem. Bylo neuvěřitelné, kolik arašidů Bruno spořádal, div jsme se neservali, aby se mi taky dostalo, a víno mu chutnalo taky. Film skončil a jelikož další program se zabýval problematikou odvykání od alkoholu a kouření, natáhl jsem se na gauč před televizorem s úmyslem spát. Pamatuji si ještě, že se blížila půlnoc a že jsem se při vzpomínce na strašidelný film ironicky uchechtával. V polospánku jsem ještě zaslechl odbíjet na vzdálené kostelní věži půlnoc. A zvuk posledního úderu ještě nedozněl, když se rozpoutalo opravdové peklo. Přede dveřmi do bytu to zarachotilo, dveře se rozletěly a dovnitř se vevalily dvě temné příšery, čarodějnice jako vystřižené z toho filmu. Hlava se mi díky mikulovskému točila, nebyl jsem v stavu rychle na situaci reagovat a když jsem uviděl Bruna, jak se se strachem vytřeštěnýma očima cpe ke mně pod deku, následoval jsem jeho příklad. Čarodějnice nejprve po bytě poletovaly, skřehotaly a vydávaly i jiné hrůzu nahánějící zvuky, ke kterým se přidal i Bruno, pak mě ale ty čarodějnice spatřily a ač jsem se snažil prchnout na WC, již bylo pozdě. Začaly dotírat, objímaly a pohazovaly si mě mezi sebou, strkaly do mne, donutily mě vláčet cosi těžké na hřbetě a páchaly na mně i jiné příkoří. Čarodějnice ječely, Bruno vyl a já náhle došel k poznání, že jsem na opravdickém sabatu a spasí mě jen to, že vydržím hodinu odolávat. A to bylo těžké, velice těžké, padal jsem únavou, pot ze mně stříkal a div jsem nevyplivl duši, ty dvě mi hodinu nedovolily ani tichý prd. A najednou tak jak to začalo, tak to i skončilo, nastalo ticho, takové ticho, že jsem dostal strach, jestli už není po mně. Ale pak jsem tvrdě usnul. Ráno mě vzbudil Bruno, který mi olizoval nos, byl střízlivý a tvářil se, jako kdyby se nic nebylo stalo. Opatrně jsem zvedl hlavu, abych se porozhlédl kolem sebe, po bytě zalitém slunečním světlem. Všude klid, ticho a mír. Pojednou mi pohled padl na čtyři obrovské kufry, stojící uprostřed pokoje. A v tu chvíli moje již střízlivá a jasná mysl vyřešila noční dobrodružství. Žádný sabat, z dovolené se vrátily má tchýně a žena.