Nokturno.net / tvorba / dílko

Po delší době, tedy když jsem konečně obral ovoce, posbíral ze čtyřárovýho políčka zbytky úrody a nebylo už co hlídat, zašel jsem si do Kulatý báby na jedno plzeňský.
" Ahoj.. " pozdravil jsem, " .. tak jsem zas tu. "
" Ahoj.. " unisono odzdravili již mírně nadrbaní pivní skauti.
Jako obvykle jsem si šel sednout k "svýmu" stolu a tehdy mi pohled pad na Dežka a Šóna, sedícího hned vedle.
" Čau, gádžo.. no dost, že ses tu už ukázal .." pozdravil mě s připojenou výčitkou.
" Čau, Dežko, snad jsem ti nechyběl ?! "
Dežkova šťastná tvář s hubou od ucha k uchu mluvila za vše. Najednou zvážněl.
" Šónec, ty dilino, a ty neumíš pozdravit, há ?! " rázným pohlavkem upozornil svýho syna, ".. to tě takto učí ve škole?! "
Šónec však mlčel, pouze záporně zavrtěl hlavou.
" Co říkáš? Neučí ?! Tak abys věděl, ja tě už více do takový školy nepustím .. a napíšu ministrovi, že mě může .."
" A co ty máš novýho, Dežko? " přerušil jsem Dežkův teatrální rodičovskej výstup.
" Joj, gádžo, počkej, šak ti budu vyprávět.. " bleskově zareagoval na mou otázku, ".. oči ti vylezou, ale musíš mi zaplatit pivo.. ne, dvě.."
Hospodská Duca se pustila čepovat, Dežka však musel strašně svrběť jazyk, neboť začal vyprávět i bez piva.
" Si předstaf, že u nás v romistaně a akorátneky před mým bungalovem přistál nedávno lítajíci talíř a z něj vylezl takovej krpatej zelenej ufónec. A začal kulit oči na Pamelu a Madonu.. to sou ty dvě moje holky.. pěkný, kozatý.. dyť je znáš, ne ? Tak co povíš, líbí se ti ?.. zeptal sem se ufóna. Jój líbí.. říká mi ten krpec.. i když mají prsa jinak, než ty naše .. ty je mají vzadu na zádech. Říkám mu nekecej, dyť by jim to vadilo při kojení. A on že jo, že kojení je sice obtížnější, ale zato se s nima prima tančí .."
Dežko se rozchechtal, až se rozkašlal, popadl krígl a v pár vteřinách pivo do sebe nalil. Přestože jsem tento starej fór už znal, musel jsem se zasmát, jak šikovně ho Dežko pro sebe upravil. Když se zklidnil, mrkl na mě a řekl.
" To ale není šecko, gádžo a ať tě šlak trefí jestli lžu.. Si předstaf, on mě z vděky za pouctění vzal s sebou na tu jejich ufóniju. Já tam vylezu z talíře a skoro sem pad na prdel, co nevidím? Jakási ufónka z čehosi ušulkala malýho ufónečka, plácla ho po prdelce a ufóneček začal řvát. Divím se, kroutím hlavou, až si to ten ufónec všim a zeptal se mě, že proč se divím, prej jestli my takto děti neděláme? Kdepak, říkám mu, my máme na to jinou metodu. Chtěl, abych mu ji ukázal. Tak sem odchytil jednu ufónku a předved tomu zelenýmu krpcovi perfektní rychlofku. On vykulil oči a že prej kde je děcko. No to musíš počkat devět měsíců, říkám mu a on.. že proč tedy sem tak kvaltoval.. "
A Dežko se opět rozchechtal, ale to už i celá hospoda. Zasloužil si pivo. Najednou ale ztichl, jako kdyby nad něčím přemejšlel, špáral si pod nehty, očichával prsty a pak pravil.
" .. a tohleto už je co..?.. bahno..? "
Zvědavej Šónec přičichl k prstům, pak jeden i ocucal a řekl.
" .. je to hovno.. "
" .. dyť proto.. co by mně bahno v prdeli dělalo. ?! " skonstatoval Dežko.
Doteď mě od smíchu bolí bránice..