Nokturno.net / tvorba / dílko

Skleněnky, duhovky, naráží do mých očních bulv,
A zuby cinkají o sebe v skotačivém smíchu
Ten proradný porcelán….opravdovost nezdolám

Stojím v pilinách prochcaných od lvů a jiných kočiček
Stojím a koukám nahoru, na artisty na hrazdě, pod sukýnky holčiček
Bezpohlavní švy punčocháčů nechávají můj chtíč spát

Můj život je tu, kruhový pilinami vysypaný nic
Prázdnota vyplněná rudými nosy a ochránci zvířat pomlaskávajíce v šeru,
Když koně změní klus jednou ranou mířenou na jejich záda
Na humánnost seru
Bič a vůně kůže, latexu..to je to co duše žádá…disciplínu

Mám pouto k tomu prostředí, manéž duševního mrzáka
Kde nikdo nehledí, na šaškoidního čůráka
Čekajíc na potlesk, co přijde na konci představení
Možná i shnilý rajče na hlavě přistane
Pochvalu, že držím až do konce.. tam kde nic není
S okovy kol paží a nohou a řečmi, že můžu cokoliv se mi zamane
Až doplácají snad ze soucitu, snad k lásce k mému umu,
budu moct odšourat ke své věčně prázdné láhvi rumu