Nokturno.net / tvorba / dílko

Chci jen jednou,
dotknout se svých hříchů a jít spát.
Položit svou duši do očisty a začít se na celý svět smát.
A přesto se mi zdá nedotknutelná každá zákruť mého mozku.
Ač ohmatávám si hlavu ze zvyku.
Nikde nekončící propast pocitů bez okraje k naplnění
mi trhá srdce a pak zas sešívá do pavučiny snů.
Z očních víček při chvění kanou slzy po tvářích
bez masa, nebo snad je to jen přetvářka?
V zrcadle nic zvláštního není.
Jen odraz jež je vymyšlený do představ.
Samozřejmě že se snažím padnout od zapomnění,
ale kudy se tam kráčí bez map?