Nokturno.net / tvorba / dílko

Den 3. Neděle, 22.04.2012

Nedělního rána vstáváme velmi časně. Zhruba v 05:50. Posnídáme rybiček a chleba či sucharů, popijeme trochy vody a vyrážíme do kopce. Cesta je stále velmi příjemná a my zvolili rozumné tempo, zhruba každý druhý až pátý kilometr odpočíváme a dáváme cigárko. Cestou se rozhodujeme, že si založíme Hovníček. Bude to takový herbářodenník hovínek. Každou naši stolici uložíme do uzavíratelných sáčků a vlepíme do malého bločku. U každého sáčku bude samozřejmně datum, čas a místo zběru, záznam předchozí stravy od minulé stolice...Pokračujeme tedy pomalu vzhůru, cestou si vyrábíme hole na obranu před divou zvěří, obdivujeme místní květenu, kterou fotíme, lisujeme apod.
Přicázíme pod jakési skály. Netrvá to dlouho, než odhodíme batohy, dáme panáčka a lezeme na horu. Nevím nejsem horolezec, ale lano a cepín by se místy hodili. Na vrcholku je krásně a zjišťujeme, že jsme ještě nikam nedošli, dáme teda raději cigárko a pokračujeme.
Nakonec asi deset až patnáct kilometrů od prvního bivaku objevujeme nádhernou loučku, na které leží jakási rozbořená hájennka. Tomu samozřejmně neodoláme a utáboříme se. Ruiny nám hold učarovaly. Nápis na budově zní: I.S.J. HUNEDOARA-DEVA OCOLUL SILVIC PUI DORMITOR CUMUN TECURI. Dle toho Tecuri jsme usoudili, že to je hájenka a dle toho zbytku či kdoví čeho, že jsme 1200 metrů nad mořem. Jinak hájenka vypadá jako nějaká šopa a Pavel si vyrábí píšťalku z dubového patyčku dlouhého asi metr a půl a čtyři centimetry širokého....
Málem bych zapomněl na jednoho maníka co nás zastavil v Simerii. Přiběhl k nám a hulákal na nás z bezprostřední blízkosti „Turisti !!Where are you going?“ odpovídáme že do Monti Sureanu.To zpustí kaskádu slov „Monti Sureanu, No amateur, professional, Retezat no amateur, professional“ a že „ Simeria is in the midle of rumunia“. Asi na nás chtěl zapůsobit svou brilantní angličtinou. Nejspíše to zapůsobilo, protože jsme s Pavlem utekli.
No zpět na loučku, Pavel mi soustavně zakazuje lézt na půdu hájenky a sám si vrtá nožem dírku do nohy. Že prý kvůli bezpečnosti. No nic jdu kouřit, protože mám ještě tabák. No pak už se toho moc nestalo, bloumáme po okolí a kocháme se. Na závěr fatra a kuřivo, dopíjíme výtečný domácí Absinth od Pipina a jdeme spát. V noci nám tábořištěm pobíhá či poletuje jakési neidentifikovatelné zvíře.
Málem bych zapomněl, že jsem cestou Pavlovi málem hodil foťák do propasti. No já ho tam hodil opravdu , ale neumyslně. Proto, když začal Pavel povykovat, vytáh sem ho. Leč stalo se, že se odlomil kryt od baterek a pár se jich stratilo. V důsledku čehož máme málo baterii do foťáku. Nevadí, prasklý kryt jsem Pavlovi zručně opravil provázkem a pokračovali jsme v postupu.