Nokturno.net / tvorba / dílko

Vždycky jsem chtěl být upírem, který dokáže ovládnout svoje touhy. Ale od té doby, co jsem viděl Blejda dvojku, mám strašnou chuť zajít do krevní banky a vzít si trochu krve na úvěr. Přijdete tam, sepíšete listiny, dáte nějaké záruky a můžete čerpat. Trh s krví byl a samozřejmě vždycky bude lukrativní záležitostí pro všelijaké šmelináře a různé pašeráky, ale tak už to chodí. Je otázka, do jaké míry je schopen stát regulovat černé dodávky ze zahraničí, a také jakou nastaví minimální procentuální cenu úroku čili daň z krve.

Tancovali spolu už od začátku diskotéky, měl krásné nagelované vlasy, bílé zuby leklejší než podlaha vyčištěná mistrem Plešounem. Ona měla krásné vlasy barvy kaštanů, pleť jemnou jako filc na kulečníkovém stole. Ruce se mu třásly nevysvětlitelným napětím. Ona tiše oddechovala v rytmu praskání mikrofonu neznámého dýdžeje, který jel svoje nejlepší hity od dob Karla Gotta.

Je libo nulku? Ano, ano, ale to si musíte připlatit. Je to asi tak, jako když přijdete do baru a chcete dvanáctku místo desítky. Vláda se nás snažila potlačit, ale nevyšlo jí to. Zjistila, že může vydělávat na upírech stejně jako na kuřácích. Bylo otázkou času, než zdaní krev. Jistě, krev se používala k transfúzím. To bylo chválihodné, ale komupak to pomohlo? Člověk, neboli ovečka umřel o něco později na selhání imunity, když dostal AIDS. Ať tak či onak, krve bylo najednou nadbytek, velké zásoby, které patřily státu. Do země se začali dovážet na černo získané zásoby krve z Ukrajiny a Číny.

Diskotéka Inferno, zvaná u všech nejlepších pařmenů Peklíčko byla místem setkání všech možných pohlaví, zejména žen a mužů, mladšího i středního věku. Důchodci si tady většinou na své nepřišli, protože je u vchodu okradli o peníze, zuby i kalhoty. Je tady hluk pomyslela si. Romana byla strašně uchvácená Petrem, jak se jí mladý muž představil. To byla celá jejich konverzace, moc se nebavili, jen živočišný tanec. Zrovna hráli něco rychlejšího, tep stoupal, v sálu se udělalo najednou dusno. Krkolomě proplétali ruce za zvuků šmoulí makareny.

Upíří populace Čech a Moravy se vyvíjela postupně a stabilně. Již za dob Karla IV. zmutoval první prapředek, kterému se zachtělo lidské krve. Ovšem největšího rozmachu se naše společenství těšilo za dob morových epidemií. Ovečky se v té době vůbec nebránili, tvářičku maje samý strup, vesele nás vítali po nocích a nechávajíc nás vycucnout všechnu životadárnou šťávičku, šťastni, že mohou opustit toto slzavé údolí. Pověra, že když člověka kousne upír, stane se upírem je v tomto případě zcela scestná. Samozřejmě, kousnutí je podmínka nutná, nikoliv dostačující. Upírem se mohl stát pouze člověk, který s upírem souložil za úplňku celou noc. Jak jistě uznáte, kousnutá milenka, či milenec nemůže pokaždé vydržet tento nápor. Tímto systémem byla prováděna tvrdá selekce. Samozřejmě, jak můžeme dnes vidět na pohlednosti upírů, vkus někdy předkové neměli nejlepší, nicméně co naplat.

Zeptala se ho jestli se chce projít, nechtěl. Chtěl jít souložit.Podivně se mu třásli ruce. Líbal ji na krku. Řekl, že má kousek odtud na parkovišti auto. Šli tam. Byl úplněk. Auto byla dodávka s velkým úložným prostorem. Odjeli nejdříve kousek za město. Potom vlezli do kufru. Divila se, proč tam má tolik ampulek s neznámou tekutinou. Chtěla, aby ji odvezl zpět domů. Neodvezl. Zamkl zevnitř a napil se z ampulky. Najednou to v dodávce něčím zavonělo, něčím svěžím..

Jednoho dne to vláda přehnala, tiše schválený obchod s krví pro upíry získal další oficiální komoditu, neméně chutnější lidskou plasmu. Tato vypreparovaná tekutina, která se primárně používala pro výrobu léků na srážení krve pro ovečky, chutnala jako mana, božský lektvar se zázračnou chutí. Jako vedlejší účinek měli upíři bělejší zuby a svěží dech. Ceny raketově stouply, poptávka přerostla nabídku. Plasma z bělochů – mrdka chutnala líp než plasma z černochů - čokoláda, někomu více lahodila krevní plasma čínská, pracovně pojmenovaná „chcanky“. Nejhorší sračka byla krev finančních poradců a státních úředníků jakékoliv barvy, za tu se platilo nejméně.

„Takže jak to jde?“ řekl Petr.
„Celkem dobře, mohl bys odemknout tu dodávku?“ odpověděla.
„Ne“

Začal si svlékat kalhoty a košili, nebránila se. Podlehla jeho uhranutí, byl úplněk. V dodávce to zavonělo upířími feromony. Kousl ji do krku, jen málo. Nasál trochu krve, jen málo – jako když zajdeš darovat krev. Svlékl ji. Zasunul, jen málo – po koule. Oddala se mu. Jeho úplňková láska. Uhranutí funguje za úplňku krásně, se svěžím dechem díky plasmě to jde ještě o trochu lépe, netáhne z něj pach nemrtvého, který by probral oběť z uhranutí. Dokončili akt, upadla do spánku. Odvezl ji do města a položil ji na lavičku někde na sídlišti, probudila se. Asi to byl sen.

Přišla domů. Byla úplně zničená, bylo ráno. Podívala se do zrcadla, už nevypadala jako včera. Byla bledá. Prohlédla si zápěstí, místo hodinek - dvě malé dírky. Začalo svítat, pomalu upadala do spánku, pryč od světla, rychle do koupelny, zavřít dveře. Do vany, tam mě světlo nedožene.

„Pohřební služba Spálený a Pochoval“ ozvalo se ze záznamníku.
„Dobrý den, ráda bych si u Vás objednala jednu smrkovou rakev dospělou a jednu děckou, platit budu převodem, místo a čas dodání upřesním.“