22.02.13 | Arcticwolf11, @, další tvorba | 1343 x | vypínač
Vítr kvílí mezi stromy,
ve stráni s opuštěnými domy.
Jeden zvláštní, tichý, stojící
ozařuje ho jen Měsíc svítící.
Dřevo okenic dávno shnilé,
propůjčuje kouzlo temné síle.
O úplňku ozývá se vytí vlčí,
a jen větve mrtvých stromů tu trčí.
Sýček ozývá se z dáli,
žít věčně si zde všichni přáli.
Pak velký vítr začal vát,
a kde kdo se měl začít bát.
Nevěděli jak velké zlo si přejí,
když Smrt obelstíti chtějí.
Tak věčně, ale nešťastně, jako duchové žijí,
jen zlobou a záští se do němoty zpíjí.
Měsíční opar vznáší se krajinou,
nepřej si shledat se s kletbou tajemnou.
krev erotika zoufalství smutek přetvářka zklamání čas temnota * zima pocity aa ... podzim vztah emoce voľný verš osud poezie nenávist antilistí strach srdce mládí x jen tak láska noc vyznání vzpomínka realita touha svoboda sen beznaděj povídka humor žena bolest pocit deprese .. . tma cesta město naděje horror marnost vztahy sobota příroda haiku hrůza život horor les sex smrt samota fantasy momentka
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866