Nokturno.net / tvorba / dílko

Vítr kvílí mezi stromy,
ve stráni s opuštěnými domy.
Jeden zvláštní, tichý, stojící
ozařuje ho jen Měsíc svítící.

Dřevo okenic dávno shnilé,
propůjčuje kouzlo temné síle.
O úplňku ozývá se vytí vlčí,
a jen větve mrtvých stromů tu trčí.

Sýček ozývá se z dáli,
žít věčně si zde všichni přáli.
Pak velký vítr začal vát,
a kde kdo se měl začít bát.

Nevěděli jak velké zlo si přejí,
když Smrt obelstíti chtějí.
Tak věčně, ale nešťastně, jako duchové žijí,
jen zlobou a záští se do němoty zpíjí.

Měsíční opar vznáší se krajinou,
nepřej si shledat se s kletbou tajemnou.