Nokturno.net / tvorba / dílko

Poslední dubový list letošního roku se třepotavě snáší k zemi. Po nádherně zdobeném schodišti vychází statný elfí muž, Giltanas. V ústrety mu jde vznešená elfka, kterou zdobí vrásky letité zkušenosti. Podává Giltanasovi dítě. S úsměvem na rtech vyřkne modlitbu k bohům na ochranu tohoto dítěte:“Fealan, thalas. Im Murgu anethi. Je to dcera, Giltanasi.“ Hrdý otec přitiskne dítě k hrudi:“ Nechť nese jméno Quendi.“

* * *

Od tohoto dne uplynulo mnoho času. Z mladých stromků vzrostly statné duby. Postava zahalena do černého pláště, spěchá touto alejí bez jediného povšimnutí na krásu kolem ní. Ani ostružiní, které jí rozedralo kůži na ruce, nedokáže Quendi vytrhnout z jejího soustředění. Lesní tvorové se od ní odvracejí, silná magická aura vycházející z její bytosti zde není vítána. Ale kdyby obyvatelé lesa tušili kolik let a úsilí ji stálo dopracovat se k tomuto dni, jistě by ji prominuli toto narušení klidu.
U vchodu do Věže čeká starý muž, Elistan. “Vítej, tvor hodný tvých schopností čeká za těmito dveřmi. Až měsíc zdolá svou pouť po obloze a jeho celá tvář se objeví mezi jeho dcerami, opět rada mágu otevře dveře. Pokud bez pomoci nevyjdeš, tvá duše propadne věži. Ale odměna, za tvůj úspěch bude zasloužená. Staneš se mágem. Mnoho let jsi své schopnosti zdokonalovala. Nyní je čas ukázat, že jsi pro řad nebyla pouze ztrátou času. Nyní vejdi a modli se ke svým bohům.“ Quendi si shrnula kápi z hlavy a upřela na černý vchod pohled plný touhy a očekávání. Poslední měsíční paprsek se dotkl jejich dlouhých černých kadeří, než vplula do temnoty opírajíc se o svou hůl.

* * *

Mrazivá ruka paniky ji sevřela hrdlo. Copak ani magické světlo nerozežene toto tmu? S hrůzou se odmítla vzdát hned na začátku. Zavřela oči a zesílila své soustředění. Stačilo to, záře z hole rozehnala stíny a objevila něco nepředvídaného. Výkřik z jejich úst byl nelidský. V okamžiku, kdy spatřila tvora před sebou zalitovala, že není slepá. Stačil jediný dotek stvůry a ztratila vědomí.

* * *

“Vstávej!!“ Pisklavý hlásek se dral Quendi do podvědomí. Když si vzpomněla na to co viděla před okamžikem, kdy omdlela, začala se rychle pobírat.
„ Kde je?“
„Kde je kdo? Jsem tu já a ty.“ Otočila se a před sebou uviděla drobného tvora. Ale nebyl čas se jim teď zabývat. Nevypadal nebezpečně.
„ Myslím tu obludu.“
„Takže se ti moje kouzlo líbilo?“
„ Co to plácáš?“
„To jak si sebou tak pěkně sekla. Hlavně mi neříkej, že si to nepamatuješ. Já se tak snažil a ty mi teď naznačuješ…“
„Proboha mluv k věci. Plácáš nesmysly! Kdo vůbec jsi?“ Začala si prohlížet tvorečka před sebou. Na blánovitých křídlech se vznášela asi jeden sáh dlouhá ještěrka. Tělo ji pokrývaly červené šupinky. Dost svou stavbou těla připomínala draky, až na to, že když se člověk na ní podívá spíš než strach a úctu, pocítí lechtání bránice.
„ No tím si právě nejsem moc jistý. Já jsem nebyl, pak jsem byl. No asi tak nějak.“
„Dobře a můžeš mi aspoň říct něco o tom kouzlu?“
„A to jo!Řeknu takový pěkný slova a pak jsem velký škaredý a jde ze mě plášť paniky.“
„A umíš i nějaké jiné kouzla?“
„Ne to ne, mě se líbí toto. Mohl bych se naučit i ostatní, ale ty nejsou tak bezva.“
„Samozřejmě jak jinak. Tak teď už leť kam patříš…“
„ No vždyť tu jsem.Jsem součást tebe. Cosi jako magická síla, která se zhmotnila.Půjdu s tebou, tady už to je nuda.“
„První moudrá slova...dobře raději se nebudu hádat, jdeme. Ale varuji tě, ještě jedno své kouzlo použiješ proti mně, tak z tebe udělám hromádku popela! Jak se vlastně jmenuješ?“
„Sarion“
Dvojce se dala do prohledávání prostoru. Průměr věže byl kolem 10 sáhů. Nenašli nic zajímavého kromě padacích dveří. Quendi použila magickou formuli na odkrývání pastí, než poklop otevřela. Ze spodního patra se vyřinul zápach zatuchliny. Slezli po žebříku dolů do chodby, která byla ozářena pochodněmi. Jižní cesta byla zavalená, tak se vydali severním směrem. Nešli dlouho, aby uslyšeli vrnivé zvuky před sebou.
„Můžeš se podívat co tam je aniž by tě to vidělo, popřípadě sežralo?“
„Jasan že můžu, už letím. Na skrývaní jsem expert…“
„Když tě neuvidí tak tě uslyší. Můžeš chvíli MLČET!!!“
„A no jo to mi nedošlo, musím přestat mluvit. Tak já to jdu zkontrolovat a promiň teď si s tebou nemůžu povídat, protože by mě to uslyšelo. Zatím.“
Po chvilce si už Quendi začala myslet, že se Sarion nevrátí. Vydala se tedy cestou sama, došla ke konci chodby. Ta ústila do obrovské haly a tam ležel mohutný drak. K jejímu překvapení Sarion vedl s drakem vášnivou konverzaci. Začala se připravovat na kouzlo, kterým by draka oslepila, když se malý dráček rozkřičel.
“Hele tam je! To je ta o které jsem mluvil. Pojď Quendi, tady Aeron chce s tebou mluvit.“
“Jdi od něj, to je tvor, který mi je hoden, musím ho zničit!“
Drak elegantním pohybem zvedl hlavu a zadíval se na elfku. Jen pouhý pohled stačil, aby Quendi ztratila své soustředění. Stvoření před ní bylo naprosto dokonalé. Představa, že před chvíli chtěla něčemu tak nádhernému ublížit ji nahrnula slzy do očí. Poklonila se a čekala dokud Aeron nepromluvil.
„Přistup blíže, chci si tě pořádně prohlédnout.“
Když se Quendi váhavě blížila k drakovi, zahlédla v rohu bestii, zkroucenou ve smrtelných křečích. Odvážila se promluvit.
„Proč jsi zabil toho, na kterém jsem měla dokázat, že už jsem hodna odložit učednické roucho magiků?“
„Protože tvá cesta nevede tímto směrem. Čeká tě jiná zkouška.“
„Jaká? Proč? Vždy jsem toužila se stát mágem\"
„Tolik otázek? Věř mi, že co ti nabídnu bude mnohem zajímavější, avšak i náročnější. Pokud přijmeš mou nabídku, dám ti nahlédnout do budoucnosti. Tvé tělo bude tímto kouzlem strádat, ale co se dozvíš bude mocné vědění. Neobávej se toho, že nejsi plnohodnotný mág. Všechna kouzla umíš, dobře to víš. Tato zkouška není ani o tom jak umíš kouzlit, spíš zda dokážeš pohotově zareagovat. A já věřím že by jsi prošla. Tak tedy přijmeš?“
„Nahlédnout do budoucnosti?Já…ano přimam.“
„Tak tedy pohlédni na to co bude!“


* * *

„Už zase?! No tak probuď se, děsně se nudím! Drak už odletěl, nechal ti tu nějaké věci, že prý máme jít. Já nevím jak pro elfy, ale mě se ten měsíc nic nedělaní zdá jako věčnost…“
Quendi otevřela oči. Nebyla již v podzemí, ale blízko dveřím ven. Nad ní se skláněl Sarion a tvářil se opravdu znuzeně. Vedle sebe měla vak, ve kterém našla pouze jídlo a dýku.
„Moc nám toho nenechal. Proč tak velký vak?“
„No přece pro mě. Ne každý je natčený, když vidí něco tak krásného jako jsem já.“
Elfka přešla tuto poznámku mlčením a počkala dokud se Sarion pohodlně neusadí ve svém novém pelechu. Pokusila se vstát a teprve teď si uvědomila bolest, která svírala cele její tělo. V tu chvíli se otevřeli dveře.

* * *

Hvězdy změnili své pozice na nebi, aby uvolnili místo svému otci. Dokonce se zdálo, že i jejich jas pohasnul, nechtěli urazit dominantu obzoru. Skupina lidí stála se zájmem kolem otevřených dveří. Z Věže se ozýval pouze přerušované chrčení, nejspíš dech.
„Nemůžeme ji do nekonečna vyzývat. Svůj čas dostala. Její duše patří temnotám.“
Jen co tato slova žena skryta za zlatou maskou dořekla, objevila se na prahu ruka. Poté se z věže vyplazila Quendi. Plášť přikrýval tělo, které se hodnou chvíli na zemi ani nehlo. Ten, který Quendi do věže zavedl, Elistan, k ní přiklekl.
„To co se tam stalo musí zůstat utajené. Nikdo nemá právo narušovat chod času.“
Hlava elfky se začala znaveně zvedat. To co rada uviděla byl pohled plný šílenství. Instinktivně o krok ustoupili, své hole ve střehu. Zírala na ně tvář s ostrými rysy. Plné rty a oči, které nic neprozrazovali. Nejvýraznější však byla změna barvy jejich vlasů. Jakoby část měsíce opustila své původní místo na obloze a rozhodla se, že zahalí každý vlas této elfky.
První kdo prolomil pouto hrůzy byl opět Elistan.
„Neboj vše zapomeneš. Bude to tak bezpečnější jak pro tebe tak pro nás. Jediné co budeš vědět je, že jsi uspěla.“
Ale jak se mýlil, pokud doufal, že po tom Quendi touží. Ačkoliv vypadala nepřítomně, moc dobře si uvědomovala, co by znamenalo vše zapomenout. Málem ji toto vědění připravilo o život a teď měla dovolit tomuto pomatenci, aby vše zničil kvůli své hlouposti?
„To ti nedovolím.“
S posledním vypětím všech sil se opřela o svou hůl a postavila. Sklonila hlavu a začala si mumlat magickou formuli pro kouzlo blesku. Rada neváhala a dávali dohromady svá útočná kouzla. Jenže v tu chvíli se z vaku, který ležel nepovšimnut na zemi, začala soukat ohromná zrůda. Quendi již stejně neměla sílu na dokončení kouzla, takže byla za Sarionův zásah vděčná. S ledovým klidem zvedla svou hůl a vak ze země a zamířila na sever. Sarion se ještě chvíli bavil, když strašil nebohé magiky a poté se proměnil do své pravé podoby a spěchal za Quendi.
Tak začalo jejich dobrodružství…