Nokturno.net / tvorba / dílko

Židovy Pivodně po nádražkách

Tato akce měla několik částí, které měly být zdokumentovány v dalším židově deníkovém literárním skvostu – co se měl stát základem tohoto čísla – bohužel vše bylo ztraceno , či skradeno asi po pěti dnech zápisů radostí-strastí i depresí prožitých při putování po českých a moravských nádražních restauracích, proto zde najdete jen kusé útržky co byly mnou prožity či od Žida vyslechnuty.

Část první :

Sraz se Židem byl naplánován v hospodě u nádraží v Nové Hradečné, odpoledne 14.6.2013 – kde je venkovní posezení přímo u trati – pivo bylo i dvě – také je tam dětské hřiště – což bylo dobré pro Ondru – v hospodě zmatek obsluhy – takže jsme málem neplatili – Žida nezaregistrovali – pivo mu dali – účet né – skromně tam seděl v rohu až byl z toho neviditelný – též jsme pozřeli žluté koule chuti polystyrénu – kam se hrabou na křupky z Ostravy – přespáváme u posedu pod horou Bradlo – krásný výhled na Jeseníky, motoráky, údolí až k Olomouci…

Ráno Žid začíná své turné po nádražkách – 10:17 se přesouváme do restaurace U nádraží v Uničově – ve městě zrovna probíhají oslavy výročí – v hospodě levný krakonoš a tyčinky – viděli jsme odjezd historického vlaku – za hodinu s ním jedeme dál .

Nádraží v Šternberku – místní nádražka je klasická – žádné změny, minimálně od sedmdesátých let – též první či poslední výspa pacošů z místní psychiatrické léčebny – je přes cestu – pár těchto zoufalců se potlouká též po nádražní hale – dvě piva – praví Žid číšníkovi při vstupu s Ondřejem do hospy – já zatím zjišťuji kdy jede vlak do Olomouce – číšník znalý magorů si Žida nedůvěřivě prohlíží – přeci jenom pivo pro dvouleté dítě je trochu moc i na něho – vše se řeší mým příchodem – Ondřej dostal další tyčinky – blíží se poledne – hlad – nikde se nevaří – před nádražím je gril stánek – odskočím pro půl kuřete – 11:59 – jede motorák do Olomouce – přeplněný – nemůžeme jíst – naštěstí za chvíli ….

Olomouc – vlak do Prostějova jede za dvacet minut – zavrhujeme návštěvu předražené restaurace a dáváme si rychle pivo v bistru U turků – ani to nestačili dočepovat a už jim ho berem z pod ruk a mažem na další vlak …

Ve vlaku kuře – Prostějov – tam je to drsné kachličky – zelené nátěry – divný kuchař – guláš – prý je tam i hotel – no nevím – gulášová polívka – dvě piva – hajzl na zblití – jak Žid učinil

Nádražka na Místním nádraží v Prostějově nedávno zrušená – ta byla v pohodě – obsluha pomalá hanácká atmosféra unilá – barvy okrové – ubrusy Hory černé…

…tak kolem – Kostelec na hané – jó kdyby se tam pivo dalo pít bylo by to super – ovšem hnus – Rychtář – místní to přerážejí rumem – prostor nádražky malý – vybavení snad z šedesátých let – klasika – Ondřej spí ve spacáku na lavičce – na stěně velký, docela hezký obraz Prostějova – z doby někdy po válce – jdeme si spravit chuť do hospody U pramene, ale ta už není na nádraží a vracíme se do Pěnčína …

Část druhá :

Žid u nás přebyl neděli a v pondělí ráno 5:13 pokračoval ve svých Pivodních – jel busem zpět do Prostějova – kde opět přesedlal na vlak a vydal se do Valmezu – je tam bufet i hospoda – hospoda se vyznačuje hostinskou co nemá ráda lidi – jak vím z pozorování z minulého roku kdy jsem tuto také navštívil – zajímavostí bufetu jsou nástropní fresky vytvořené zatékající vodou – maskované hnusnou plachtou – co tam obdivoval Žid nevím – servírka byla protivná – též se přesvědčil …

Asi Vsetín – nádražka zavřená …

Směr Bílnice ??? – kdesi tam marné hledání hospody – na nádraží zavřeno – deprese pak otevřeno – hurá – nic – nic – v Lanžhotě tam prý asi taky byl ? – nebo v Břeclavi ? asi přes Brno – v Havlíčkově Brodu si dával pivo u stánku – někdy tady ztráta deníku – asi krádež ? – bo v sáčku s deníkem vloženo i 800kč – odjezd na léčbu depresí způsobených ztrátou do nádražní hospody v Chrudimi – ta byla fajná …

Toď vše – co se zachovalo v paměti z této památné akce.

Část třetí :

Židovy paměťové dodatky :

… z Valmezu jsem jel do té Bylnice. Po cestě byl mimojiné ještě jakysik hotel u nádraží někde. Tam byl radegast. Asi Horní Lideč? Z Bylnice jsem jel žíznívý a ve vedru na chcípnutí a přepadali mě chmury jak cyp. Až jsem dojel do Újezdce u Luhačovic. S opět nalezeným optimismem jsem vystřelil z vlaku, bo jsem viděl hospodu u nádraží. V pondělí zavřeno. Po menším záchvatu paniky a bloudění jsem našel ovšem dobrou knajpu jak cyp. Po pár pivech jsem to střihl ještě do Luhačovic. Samé zkurvené hotelové putiky. Až na jednu. V osm zavírali. Kokoti. Tak jsem se vrátil do Újezdce, kde jsem vydržel do zavíračky a prozíravě kupil dva lahváče ještě. Rámo mi zachránili život. V úterý jsem tedy pokračoval dál, tuším, že přes Veselí (kde je mimochodem dobrá putika naproti nádru, aj vaří tam dobře, ale tam jsem se nestavil, tu znám ze služebních cest do těchto končin) do Břeclavi. Kaj jsem si opět vysomroval cukle v hospodě. Bo bylo vedro jak cyp. opět jsem obsluhu pobavil, že nemám boty. Nádražka by byla fajn, akorát se tam nekuří. Po konzultaci s mapou sítě dedukuju, že jsem pokračoval přes Hrušovany a Znojmo. A dojel jsem kajš do piče, kde byl před nádrem jakysik hotel, ale s dobrým pajzlem jak cyp. A tam jsem se definitivně ztřískal, až jsem přišel o vše cenné - deníček a jízdní řád. No a ty love, ale to chuj s nima. Takže jsem se v depresích poflakoval kolem HavlBrodu, až jsem dostal ten nápad, že zajedu do Chrudimi za kamarádem, kereho jsem asi dva roky neviděl. No tak jsem ho tam našel, ale vzápětí jsem se opět navzájem nějak ztratili. To bylo v pátek. Takže opět v depkách, které nevyléčila ani nádražka jsem se v sobotu vydal do Prahy. Tam jsem jen tak mimochodem potkal v jedné hospodě kamarádku z Orlové, kterou jsem neviděl tak deset let. Zajímavé, že rachotí v hospodě, kaj se schází snad všici ajzboňáci z Prahy. No nic, hlavně jsem chtěl v Praze najít jednoho kamaráda. Tak jsem ho našel, akorát, že sotva jsem se zbavili těch vyžírek bezďáckých čorkařských a začli jsem si v klidu slopat, tak se kamarád posral. No a to už na mě bylo moc, tak jsem jel dom. Naštěstí v mé oblíbené milovické putice taktéž seděli kamarádi, takže dílo zkázy bylo nakonec dokonáno.