Nokturno.net / tvorba / dílko

Podzimní louka je plná bělásků
zdánlivě si hrají na lásku
při jejich bližším zkoumání
- oh, jaké zklamání! -
rvou se o sousto nektaru
z okvětního poháru

to protože motýl srdce nemá

A protože motýl srdce nemá
nejsem už tajnosnubná žena
a protože motýl duši nemá
kamenem jsem já
v bráně Oféliina kláštera

Nervu se o zbytky vzpomínek
umořen je plamínek
nervu se o sousto k přežití
když bytí nebytí visí na niti

na louce pohozená v býlí
s prázdnou náručí
na niti křídla motýlí
se ukřičí