Nokturno.net / tvorba / dílko

Vyprázdnit se byla jedna z nich
ani výška stromů nezabraní tomu
nevidět přes mlhu vyplašeného datla
který ukládá slunce ke spánku
brodím se a jako džbán plný džbán
zaplavuji krajinu prasklinou ...
ó jak by bylo krásné se opít
a mlhu rozjasnit opít...doslova ožrat se
stejně jedna z nich musí něco mít
ale některé
noří v tep

a...jako kameny ...víc tíží dokuď neuteču
kroky na cestě
slyším skoro z žil
ale nikoho nevidím
sleduji jedno tělo/plavu za ní ...je tak krásná ….a ...milá ….a jiná

„koukni“ dala mi kompas, koukám na ní zbaven ostatních
a ona jenom řekne ...“tak co, jak se máš“
ještě nejsem na to….vzdát se jí ...a...a uznat že to ani ona není
jdu ….jdu ale ..zakopávám a jsem zpět ...sedím ...vrstva papíru pode mnou....uždibuji čas jenž kreslí pláství a zmateně, ale možná i tak že vidím její dceru slova....pode mnou …zmizí ...přijdou ty s pochodněmi v ruce..a odnesou si je a vzdychnu „ co !? sakra co zase !? takhle v noci ! takhle pozdě !?“
nech mé rameno a
nech ruce řekám
a do rosy trávy skládám...před spánkem ..modlitbu