Nokturno.net / tvorba / dílko

Bál mrtvých těl

Černý vůz se vzduchem prodírá, sbírá těla, láskou zemřelá

Bílou oblohou s černým sluncem, sbírá těla, omotané věncem

Bílým věncem obětavostí, sličná těla, smrtelnou dravostí

Zemřelá...

S vášní ponořenou v extázi, podváděni, setkání v nesnázích

V nesnázích života bolesti, skácení živelnou krutostí, potkali se

Propletli...

Své životy s kapkami rosy společného rána, kdy slunce svými paprskami sahá

Na ně...

Spojili své dlaně, vydali se cestou krajů mlžných, hledat hory hříchů sněžných

Podvodů běžných...

Hledat smrt svou, mladou, rychlou, dobrovolnou...

... Našli, černými dveřmi prošly, vstoupili na obláčky nebeské, pluli oblohou

Na hříchy nehezké...

Doplatily srdce jejich, zabalené do věnců starců přírody a pluli

Ani se nehnuli...

Vůz černý je naložil, na svou záď položil a sbíral dál...

Byl to obětavosti bál.....