Nokturno.net / tvorba / dílko

Tam, kde se pracuje s lidmi, je permanentně zaděláno na průser. A o restauracích to platí dvojnásob. Základní rozdělení velikosti průserů se odvíjí od doby jejich trvání na hodinové, denní, měsíční a roční. Ten, o kterém vyprávějí následující řádky, byl několikaroční a navíc mezinárodní. Odehrál se v dobách, kdy hosté v některých restauracích ještě za použití toalet platili. Ema byla dlouhá léta toaletářkou v restauraci „U Krále Šalamouna“, situované na náměstí jednoho malebného, turisty hojně navštěvovaného města. V létě byla v čase obědů restaurace zaplněna výhradně turisty obdivujícími z oken krásy okolních renesančních domů. Vždy usměvavá drobná rtuťovitá žena s buclatými tvářemi a červenými dlaněmi byla živým inventářem této restaurace, věčně štěbetajícím mateřským andělem, který bez okolků pomohl i poradil, kde bylo potřeba. Nezaváhala ani během poledního shonu v rychlosti přišít číšníkovi utržený knoflík od poklopce. Majitel restaurace občas usměvavé Emě láskyplně říkával: „Emičko, ty jsi takové naše sluníčko. Co bychom si tady bez tebe počali?“ Emě mohlo být něco přes padesát, ale možná i k šedesátce. Byla ten typ ženy, u které se po dosažení určitého věku opravdový věk těžko odhaduje. V restauraci U Krále Šalamouna také pracoval kuchař Eman, jehož pracovní náplní bylo nalévat a vydávat polévky, případně sem tam něco podat nebo podržet. Eman byl protikladem pracovité a usměvavé Emy. Moc toho nenadělal ani nenamluvil. Byl to starý zasmušilý alkoholik a notorický noční gambler, který neustále potřeboval peníze tak, jako kuchař sůl. Do důchodu měl něco přes rok a tak ho laskavý majitel restaurace už chtěl nechat dosloužit u výdeje polévek. A jak to tak někdy bývá, kuchař Eman a toaletářka Ema i přes rozdílnost svých povah k sobě našli cestu. Na tuto cestu je svedla společná potřeba. Byla to potřeba peněz. Řízením osudu se jednoho dne Ema při oslavě narozenin vnoučka trochu přicucla svojí oblíbenou griotkou a cestou od mladých se ještě zastavila v hospodě „U Kropenatýho pupku“, kde ve chvílích volna sedával kuchař Eman. Ema k němu přisedla a jak bylo jejím dobrým zvykem, hned se živě rozpovídala. Přišla řeč i na její finančně nákladnou starost o syna i snachu a hlavně o své dva milované vnoučky. Eman si povzbuzen jejím štěbetáním postěžoval na svou věčnou potřebu peněz i nepříliš dobře placenou práci U Šalamouna. Shodli se. Peníze jsou svinstvo, ale potřeba jsou. A tak spolu zosnovali společný plán, jak si trochu přivydělat. Toaletářka a kuchař se tajně spojili v konspirační výdělečný tandem. Jejich spolupráce fungovala jako perfektně promazané soukolí. Bylo to velmi jednoduché. Pokaždé, když zavítali ke Králi Šalamounovi vhodní turisté, Ema je nejprve otypovala a pak jakoby náhodou prošla kolem kuchyně, kde před výdejním okénkem na polévky dala Emanovi smluveným signálem echo. On začal nepozorovaně přilévat do šálků se zdejší oblíbenou pikantní gulášovou polévkou tekuté projímadlo z lahvičky od polévkového koření, kterou ukrýval v kapse pod kuchařskou zástěrou. I přes své roztřesené ruce brzy v této činnosti dosáhl obratnosti zkušeného eskamotéra. Ema pak na toaletách chápavě pomáhala a kasírovala. Do kabinek zoufale chvátající nedočkavci nechávali sympatické a vstřícné toaletářce vždy mnohem více než deset korun. Od jednoho vděčného anglického gentlemana, který už dochvátat nestihl, dostala za pohotově darované staré tepláky po nebožtíku manželovi dokonce padesát liber. A když přijel zájezd německých důchodců, tak to teprve byly pravé žně! Ema s kuchařem se pak o zisk dělili v hospodě „U Kropenatýho pupku.“ Penízky se jim hezky množily a s jídlem rostla i chuť. Tak dlouho se ale chodí na záchod nekale vydělávat, až se splachovadlo utrhne. Stalo se, že restauraci navštívil jeden významný zahraniční diplomat s početným doprovodem i ochrankou. Všichni si objednali gulášovou polévku. A nastal mazec! Průser rozměru atentátu byl na světě. Při důkladném pátrání zvláštní vyšetřovací komise, která byla ustanovena ministerstvem vnitra, se vše provalilo. Ema a Eman v tom byli až po uši. Soud kvalifikoval jejich počínání jako organizované zločinné spolčení za účelem získání finančních prostředků a veřejné ohrožení. Oba členy záchodového gangu čekalo několikaleté vězení.