Nokturno.net / tvorba / dílko

Bylo slyšet bouchnutí dveří auta a pak vchodových dveří.
" Miláčku..? To jsi ty..? Já jsem tady... " ozval se mondénní ženský hlas odněkud z prostoru luxusní vily.
" Jó, já vím... v solariu... jako vždy... "
Tenhle hlas, mírně ironický, už ale patřil elegantnímu mačovi, vstupujícímu do rozlehlé haly.
" Ale miláčku... máš něco proti tomu..? "
" Néé... divil bych se, kdybys dělala něco jinýho... "
Aktéry tohoto rozhovoru byli muž, věk kolem štyřiceti, kopie BP, dobře oděný a pečlivého zevnějšku, a žena, skoro o deset let starší exkluzivní blondýna typu MM.
" Kde jsi byl, miláčku... víš, kolik je hodin? "
" Jó... deset... "
BP si počas rozhovoru svlékl sako, uvolnil vázanku a zul boty.
" Ale neřek jsi mi, kde jsi tak dlouho byl... deset dopoledne... "
" Ale miláčku... šéf chtěl, abych mu připravil... "
V té chvíli se MM před ním zjevila s uklidňující maskou na tváři a prsou.
" ...sakra, to jsem se tě lek... miláčku, čím ses to namazala? "
" To je hydratační maska, pitomče... po solariu... můj dermatolog mi to doporučil... a co to chtěl tvůj šéf? "
" Nóó... byla to taková ta rychlovka... pro moc solventního klienta... z Afriky. "
" Jó? Rychlovka na celou noc?.. ze soboty na neděli? "
MM se postavila před něj a zahleděla se mu do očí, možná, že pozvedla i obočí, ale to pro hydratační masku nebylo vidět.
" Z čeho mě podezíráš, miláčku?.. a sakra dej si dolu tu omítku... ještě budu mít těžký sny... No opravdu. Koneckonců, můžeš se ho na to zeptat... jsme pozváni na dnes večer k němu, pořádá párty... "
" Dnes? A v kolik? K sakru... ale já nemám co na sebe! "
" Jak to že nemáš, miláčku? Snad teď nepoběžíš do nějakýho salónu?! "
" ... se ví, že jo! "
MM odběhla do koupelny a pod sprchou ze sebe seškrabávala hrubý nános hydratace.
V kalhotkách a podprsence pobíhala z pokoje do pokoje, při čemž BP si ji kriticky prohlížel. Konstatoval, že jí narostl zadek, na jeho vkus víc než dost, jelikož jí byl ale vděčný za svou kariéru a byl džentlmen, přehlížel tento nedostatek. Musel se však usmát při náhlé myšlence, zda to, když je něčeho více, je nedostatek. MM stále dělala průvan, co BP využil, opřel se o římsu mramorového krbu a zapálil si viržinko. MM stihla za procesu oblékání obtelefonovat dva salóny a směrovala do garáže.
" Miláčku... dej mi klíčky od svýho fára... mně došel benzín... a... "
" ... a nevíš, kde to tvý auto má nádrž, žejo? Vždyť jsem ti to už tolikrát ukázal... jak je možný, že si to nezapamatuješ?! "
" Hele... nemachruj, miláčku, nebo to nestihnu a zůstanem doma... "
BP jí podal klíčky od svého jaguára a sotva se MM ztratila z dohledu, vytáhl mobil. Nervozně popotahoval z viržinka a chodil po pokoji, než se volaný ozval. Vlastně volaná.
" Čau, kotě... to jsem já... jó... jsem teď sám... ta má ochechule objíždí salóny... doufám, že ten večírek platí... sakra, to by byl průšvih, kdyby... už jí bylo podezřelý, kde jsem byl celou noc, ale jakmile jsem jí řek o večírku, nechala výslech bokem... nebóój, je pitomá jako reklama na olvejsvložky... A co ten tvůj? "
Tvář BP začala věrně odrážet obsah monologu, kterým mu volaná oznamovala bezpochyby důležité informace. Hovor byl dlouhý, ale jak se říka, nic netrvá věčně.
" Jasně... jo, rozumím... a jak říkám, kotě... nebóój... "
Schoval mobil do kapsy, chvíli přemýšlel a pak vešel do prostorné koupelny. V malé skřiňce mezi různými těmi dle reklam zázračnými prostředky našel malou lahvičku, kterou hledal, schoval si ji do kapsy a s mefistovským úšklebkem si zamnul ruce.
Šéfův dům byla vlastně honosná a velkoryse řešená rezidence, aby už na první pohled bylo zřejmé, že kdo je kdo. Na parkovacím plácku stálo několik aut věhlasných značek a šikmooký mladík zde kontroloval podle pozvánek oprávněnost parkování.
" Ahoj, rákosníku.., máš se ? "
BP mu byl znám, přesto zažvatlal omluvu a požádal o pozvánku. Pak BP a MM doprovodil až k obrovským proskleným dveřím, kde napulírovanou dvojici převzal další mladík, tentokrát z jisté agentury zabezpečující podobné příležitosti. MM nasadila oslňující úsměv a vykročila k muži, jdoucímu je přivítat. Impozantní skorošedesátník šarmantního zjevu jako MB je odvedl do přepychového salonu, kde již čekaly dva bílé páry a jeden černý. Vzájemné představování proběhlo rutinně a pak byli všichni, protože víc jich pozvaných nebylo, pozváni ke stolu. Stolování probíhalo při klavírní produkci mladé vychrtlé anoretičky. Při jídle dala MM průchod své zvědavosti.
" Miláčku... poslouchej... ty znáš všechny ty lidi tady? "
" Jistě, miláčku... doma ti o nich povím... "
" Doma? Proč ne teď?! "
MM nebyla s odpovědí spokojena. Toho, co vyhlížel jako MB znala, byl to její bývalý manžel, když ho načapala s jeho nynější manželkou, tehdy ješte sekretářkou při bujarém dovádění v posteli, nerozpakovala se s rozvodem. Měla už náhradu a napakovala se.
" Miláčku... slyšíš? Proč ne teď? "
BP obrátil oči v sloup.
" Tak dobře, miláčku... jen mi slib, že se už pak nebudeš ptát... jo? Tak ti dva jsou z ministerstva a ten černej... to je ten klient. "
" A je to pravda, že ti černí mají... no... velký ptáky? "
BP podruhé obrátil oči v sloup.
" Miláčku, na něčem jsme se dohodli... ne? "
" Jóó... ale co tu chce? A ta jeho... všim sis? Může mít takový... a bez silikonu? "
BP obrátil oči v sloup potřetí a vstal od stolu.
" Kam jdeš? "
" Jdu se vyčůrat. "
Byl to trik, jak se vyhnout dalším buď otázkám nebo odpovědím. BP odešel. Po chvilce vstal od stolu MB, ale jen aby přešel k MM.
" Ahoj, má drahá... bavíš se? "
" Jo... a copak copak? "
" Když tě tak vidím, má drahá... stýská se mi... "
" Nepovídej... a nebylo ti do rána dost? Nebo zas chceš tomu mýmu zajíčkovi dát na noc řešit důležitou záležitost..? "
" Rád bych, ale teď právě ne... nejsem ještě v kondici. "
" Ale hlavně, nesmí to být často. To jsme se pak nemuseli rozvádět... ty paviáne. "
Od stolu vstala partnerka černého klienta, také černá, a šla za mladou domácí paní.
" Ikskjúsmi, plíz... "
Po krátkém dohadování odvedla kopie AJ černou perlu do kuchyně, ať si se šéfkuchařem ten svůj problém vybaví sama. BP právě vycházel z pánského WC.
" Ahoj, pardále... kde jsi byl, co? Byl ses podívat, jestli jsem ti ho v noci moc nepokousala? "
" Ale, kotě... všechno je v pořádku... neboj. "
" Pardále... a nechceš si skočit? "
" Teď? To nejde... mohli by nás načapat. Až zas půjde ten tvůj... někam na noc mimo... jo? "
" Tak jo... ale nachystej se... bude to pozítří... letí do tý Áfriky. "
Klaviristka neumdlévala ve své činnosti, při níž pánové dovedli, ač ke konci notně opilí, své obchody ke zdárnému cíli. Pak si podali ruce a v doprovodu svých také už ne střízlivých poloviček nastoupili cestu domů. BP a MM se na prosbu svých hostitelů zdrželi a využili i nabídku u nich přenocovat...
Ráno našla MM ke svému zděšení vedle sebe v posteli ležet MB, uškrceného jejími drahými punčocháčmi, s na uchu sicherkou přišpendleným lístečkem. Policejní důstojník tvrdého vzezření jako IK hloupě hleděl na lísteček a vůbec nechápal smysl fixkou napsané věty - MNĚ NIKDO DO RÁKOSNÍKŮ NADÁVAT NEBUDE - , která se mu jevila jako nelogická a indici neposkytující. Tento svůj názor by ale změnil, kdyby věděl, že BP dal MM a MB do vína, aby bez obtíží spáchal zamýšlený skutek, silný uspávací prostředek, jenž si přinesl v jisté malé lahvičce a ona věta na papírku jenom měla odvést pozornost, byla třešničkou na dortu dokonalé kamufláže. Ale nikdo mu tyhle informace nedal a tak IK dále hloupě zíral na lísteček a dloubal se v nose. Život "high society" byl pro něho španělskou dědinou, kterýžto výraz, ač jej nechápal, často a nejednou i "mimo mísu" použil. Inu, nic nové pod sluncem... žejo.

Epilog
Odtajnění použitých zkratek : MM (Marylin Monro), BP ( Brad Pitt), MB ( Marlon Brando), AJ ( Angelina Jolie), IK (inspektor Kojak).