Nokturno.net / tvorba / dílko

" Ahoj, miláčku... já už jdu do práce. " zvolal Karel ode dveří.
Takhle se loučil každej pracovní den snad už měsíc, měsíc předtím bejval připojen i sladkej polibek a ještě měsíc předtím i horká rychlovka v kuchyni na stole. A teď už nic, ani rychlovka, ani polibek. Proč? Nevěděl. Ale řekl si, že zjistí. Jeho miláček byla originální zrzka s mírama 95-50-80 případně 200/50, tedy vychrtlá ajfelovka, ale s dobře vyvinutým popředím. Když rozložila to svý rezatý nádobíčko, Karel byl schopnej ho pulíroval až do úmoru. Ach jo, kde ty loňský sněhy jsou.
Zabouchl dveře a přivolal výtah. Byl parádní, uvnitř tapacírovanej, se zrcadly, a bezpochyby lecos pamatoval, aspoň co se Karla týkalo. Bouchly další dveře a sousedovic holka se připojila k jeho čekání.
"... brý ráno, pane sousede. " pozdravila s nevinným úsměvem hříšný studentky.
"... brý taky, Adélko. "
A dost. Karel totiž věděl, že jej jeho miláček šmíruje kukátkem. Ozvalo se cinknutí a dveře výtahu se otevřely. Galantně nabídl Adélce, ať vstoupí do výtahu první, za což ho ona odměnila svůdným kroucením prdelky. Jízda z patnáctýho štoku dolů pro něj bejvala často vzrušující, a to vlastně i opačným směrem, a jak kdy.
" Hele, Kadlíčku..." dloubla do něho Adélka loktem, čímž jej vyrušila ze zamyšlení, "... Adélka ještě nesnídala..."
Teď došlo na to "jak kdy".
Karlovo zaměstnání bylo na opačným konci města, takže jej čekala jízda hromadným dopravním prostředkem. Jezdil ne proto, že by neměl auto, ale kvůli požitku z jízdy v narvaný tramvaji, což si jako zkušenej muž opravdu užíval, jak v létě, tak i v zimě. A s ním si přišli na svý jak nadržený ženský, tak i různí zvrhlíci. Z náhlýho popudu ale dnes na druhý zastávce vystoupil a pěšky se vydal domů.
Ve vestibulu se srazil s listonoškou, spadající do kategorie "jak kdy". Když to s ní bylo poprvý, měla v obou rukou taštičky, balíčky, takže se bránit ani nemohla a řvát o pomoc, jak mu pozdějc prozradila, se jí nechtělo. Zřejmě měla svý zkušenosti, navíc v nějakým bulváru taky četla, že Konfucius tvrdil, že ženský, jež se při znásilnění brání, se tím ochuzují o požitek ze sexu.
Ale teď Karel na rychlovku s pošťáčkou ve výtahu chuť neměl.
" Takže dneska ne, Kadle? " zeptala se zklamaně, když jí skasal sukni, kterou si hbitě, hned jak se dveře výtahu zavřely, vyhrnula.
Proto na patnáctej štok dojel sám. Doma nikdo, všude jen stopy po kvaltování. Kampak ten můj miláček spěchal?!.. pomyslel si. Na dlouhý uvažování se mu však času nedostalo, neboť uslyšel zastavující se výtah a pak nějaký hlasy přede dveřma. A tak, opět z náhlýho popudu, vlít do skříně, ale ponechal si malou škvírku, aby viděl, co za návštěvu si to ten jeho miláček domů vede. První vešla atraktivní brunetka, za ní miláček s igelitkama v ruce. Jo, takže bude mejdan... kocour není doma, myši mají pré. Sakra, ale proč hned zamířily do ložnice?! Než by řek švec z ložnice už bylo slyšet chichichi, chochocho a tlumený špitání. Žeby ten jeho miláček uvízl v osídlech nějaký lesby?! Ve fantazii mu explodovaly ty nejfantastičtější představy, který, jak si řek, nesměl propást! Vylezl ze skříně a zamířil k ložnici, do níž pootevřený dveře lákaly k tajnýmu pozorování. Se zatajeným dechem juknul škvírkou dovnitř v domnění, že uvidí erotický výjevy milujících se holek, ale namísto toho uviděl na posteli ležící nahatou brunetku se sklenkou vína v ruce, s chlupatejma prsama i nohama, nad níž se skláněl ten jeho miláček a...
To bylo na něho moc, v životě holku s tak chlupatejma prsama ještě neviděl... upadl do mdlob.
***
Jak to pravil pan Werich ? Čas má plné kapsy překvapení...