07.02.05 | čtenář Kostěj Bílý, @ | 2346 x | vypínač
Smrt a strach jde ruku v ruce,
jak se narodíš, tak zemřeš prudce.
Člověk se rodí a umírá,
jak všechno vlastně probíhá?
Život je na smrt čekání,
proč lidé mají lekání,
když už se k nim blíží?
Možná že je na srdci hříchy tíží
nebo jiné strachy způsobovány jim jsou?
Lidé znají viny a chybu svou,
jež za života spáchali na bližních svých
či na nepřátelích svých?
Toť jedno jest.
Je všechna čest
přiznat chybu i neodhalenou.
I já bych měl znát tu vinu svou,
která do pekel mě svrhne,
však Bůh mě neodvrhne.
Doufám v Tě, Bože,
nenech mě jít na nože
a odpusť mi všechny mé chyby
a nech mě jít jako anděla.
Panna Maria by vše o mně věděla,
že sloužit bych ti chtěl,
celou noc bych pro Tě bděl
a hlídal bych tvé chrámy
tak jako pasáček ovcí plné lány.
Děkuji Ti můj Bože,
žes nezapomněl na mé smrtelné lože.
strach cesta samota nenávist horror aa .. deprese čas x ... krev noc touha tma emoce zklamání les podzim naděje antilistí zoufalství vyznání momentka mládí přetvářka voľný verš vztahy fantasy zima beznaděj haiku láska bolest sex vztah pocit město svoboda hrůza příroda život poezie smrt sen sobota srdce žena pocity temnota horor povídka smutek jen tak osud humor vzpomínka . realita erotika marnost *
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866