Nokturno.net / tvorba / dílko

Poplach

Byla jsem alarmem poplachu
to slova jedné paní mě do toho dostala,
řekla, že kecám samé kraviny,
poslouchala s nalepeným uchem
za dveřmi.
Šla jsem jako praštěná palicí domů,
musela jsem té paní dát za pravdu
a chtěla jsem jí hned volat
a bučet jako kráva.
Cítím se pořád provinile,
jako bych ukradla hračku děcku.
Poslouchat za dveřmi se však nesluší
a že se to stalo na psychiatrii
to potom bylo vše v pořádku
a na svém místě.


Výklady

Já do rakve také musím ?
Škrábu se za uchem,
za jiným výkladem
samé žrádlo, prádlo
šperky zlaté, CD řve až za dveře

Lékárnu znám jako gatě
sednu venku v Centrum Baru
před sebou decku Metropolu
Rozhled jako panoráma

Rómů je tu více než u švece botků
předsudky mám za hlavou
na pohřební ústav však
si čas nenajdu !

26.4.2015



NOVÝ DEN 25.3.2013

Do bolestivého dne se probouzím zakuklená v sobě
V kukli s pavučinou šedi dne obalená chce zakuklenou zůstati
Slunce ač vychází – šerost noci zůstává, začíná se probouzeti vše neživé.
Stůl, židle, skříň všechna vybavení místnosti
Obrysy nábytku oživují ctnosti v osvětleném jarním vycházejícím slunci,
po mrhavé noci nespáčů, či přespaných spáčů lesknoucí bělost lednice nabádá k prvnímu soustu.
Co proseb, chval, vzdechu bolesti či slasti, výkřiky nadávek činžovní dům ze sebe vydá během jediné noci
Den nastaví kouzelné zrcadlo musím se zeptati :

„KOUZELNÉ ZRCADLO ŘEKNI mi, CO MNE ČEKÁ A NEMINE dnes“
„JAKOU TVÁŘÍ DO MNE BUDEŠ HLEDĚT TAKOVÝ BUĎ TVŮJ DEN“

S úsměvem kašpárka a šaška počmáraného civěla každou volnou píď zrcadélka.
Div světa, že né ? , ale celý den v rozletu jsem bruslila a kočírovala rozjezd bujarého veselí.
Koule celé Země se do mě vměstnala pohlcená byla dravým hltem roky vyhladovělého chřtánu


...

Praskající stoupačky
Praskání ve stoupačkách
je daleko horší než praskání v kloubech
a chce se hlava rozskočit !
nepřijde na to ani svatý, kde se ta svízel bere
klidně si praskají, jako by je bičem mrskali.

Klouby jedou jako kolo a nevzpomenou na praskot
když dobře jsou namazané,
ve stoupačkách je vody dost a pořád kvílí písně
Když spustí zas a znovu, já nespočinu
uši stresuji kde se ta svízel bere.
Když už se nemohu ani hnout, rezignuji
nebudu poslouchat stoupačky
půjdu si uvařit čaj s medem

Vždyť se stoupačkami je to jako s panelem
když se třeba do nich kope
nepozná nikdo, odkud to jde



Tapír

Starý tapír miluje drbání
proto se stal krotkým a cvičeným
až uvidíte na vodítku prase s delším čumákem
je to starý tapír Mazel
dobrák ošetřovatel s ním chodí do vesnice
za drbáním za lidem
potom v místním hostinci pije popovické čepované
starý tapír dostane cukrlátko
rozplyne se blahem
lépe než cirkusová atrakce



Kdyby

Kdybych byla zdravá
nedocenila bych lásku boží
kdybych byla zdráva
udolala bych satana
A že kdyby, jsou plující ryby
jsem satana i pána Boha
peklo i nebe
až mě z toho zebe, naskakuje husí kůže
taky se raduji, jak vás všechny zvalchuji,
ale, že je nebe výše dobře se mi teďko dýše !