Nokturno.net / tvorba / dílko

Po vydařené experimentální detektivce Alibi na příští noc, přišel Lukáš Vavrečka s dalším dílem z krimi prostředí, a to Dej holce jméno. Lyricko-esejistický krimi román představuje příběh mladého spisovatele Jakuba Hirsche, který jistě ocení široké publikum nezávisle na věku.
Máme tu sebevraždu, zasílání anonymních vzkazů s „pěkně postaru vystřiženými písmeny“ a (nejen) spisovatelovy komplikované milostné avantýry. Podivínský Hirsch na vlastní pěst pátrá po tom, co nebo kdo dohnalo nevinnou Lucii k sebevraždě. Rozhodne se kontaktovat redaktora, který mu má pomoci s rozuzlením příběhu.

Dej holce jméno se skládá z útržků příběhu, jak jej zachytil Hirsch a z na sebe navazujících rozhovorů Hirsche a zmíněného redaktora. Celá záležitost je komplikovaným spletencem mnoha postav a zvratů. I tak se čtenář v díle neztratí a třeba se jako já nezbaví napětí až do poslední strany.

Na knize je zajímavé také to, že je číslována netradičním způsobem, což celému příběhu dodává jiný rozměr.

Vyprávění Hirsche je vedeno bez interpunkce, poetisticky. Popisován je každý i sebemenší detail, co jaká postava vnímá. Použitá slova aktivují smysly a čtenář se tak zničehonic stává součástí toho, co se děje na papíře, což jen dokazuje autorovu schopnost hrát si s imaginací.

Forma je ve srovnání s předchozím Alibi na příští noc opět skvělá, koncept promyšlený. Vavrečka zkouší čtenářovu trpělivost i mozkovnu, takže si přijdou na své ti náročnější tvorbu hledající.
Dej holce jméno zachycuje mimo jiné ženská témata jako sebeklam, poruchy přijmu potravy, zneužívání léků či alkoholu. Nechybí ani brilantně popsané scény sexuálního rázu, které čtenáři nezpůsobí újmu. Už název knihy poukazuje na ženský aspekt, který bude hrát určitou roli, což dál rozvádí postava Hirsche. Ten například filozofuje nad tím, jak dalece je možné objevit člověka během vztahu, aby směl být přejmenován. To ostatně využije i při tvoření vlastního příběhu, kdy svou milenku Markétu přejmenuje na Valerii.

Ocenila jsem, že do celé knihy je vmíseno tolik filozofických myšlenek a různých metafyzických odkazů, kolik je vůbec při své konstituci schopna unést. Hlavní postava spisovatele je typickým bohémem, filozofem a šťourou, který se jak na papíře, tak v běžném životě nezbaví vyžívání v detailním popisu. Místy trochu znervózňuje, i když na druhou stranu je tento přístup nezaměnitelně kouzelný a z díla tak vzniká netypická kniha a zřídlo inspirace.

Vydalo nakladatelství Pavel Mervart, Červený Kostelec, 2015.