Nokturno.net / tvorba / dílko

Polykám,
naší budoucnost.
Ve své rozkoši to nevidíš,
obracíš oči ke hvězdám.

Stavím chrám,
démanty za plodnost
a věčnost jen pořídíš...
Ta zbude nám.

Pohlcuji Tě,
pahltné zvíře to chováš.
Z ruky mě nekrm, Tvé tělo je můj stůl prostřený.
Tisíc svých dětí jsem již pozřela.

Miluj mě,
jediný ty mě před (mými) hříchy schováš-
budeš tím hříchem taky pak potřený.
Had je má potřeba, jablíčka má nezralá...

Jaké jméno by měl můj syn?
Možná jako otec Alexandra Velikého.
Možná jenom nechci, aby ho historie soudila.