Nokturno.net / tvorba / dílko

Pak stvořil klenbu nebes...
A dolehla na něj únava.
Bojoval s obrem a z něj svořil svět.
A co já?
Hladila jsem obliny nových těles,
a hádala jaká k nim bude pověra.
A čekala pár vlídných vět.
Frigga se o vládce všech bohů postará...

Již není ve mě tolik hněvu.
Již umím odložit svou ambici
a hrát tafl jako spoluhráč...
Přec je ve mně síla prastará.

Manželi- Ódine, projevím Ti něhu.
Naposled před bojem posvětím Tvou přilbici...
Ještě chvíli se na mě směj nebo mrač.
Osud se o nás o oba postará.

Teď vzpomínej chvíli se mnou...
Na naše setkání, na naše chvíle.
Na naše boje, hněvy za Tvou nevěru.

Ty víš, že vidím co je za tmou...
Víš, že pukne srdce i Tvé milé.
V jiném boji svou duši proliju.

Ne jako čarodějka, neb jak Tvá žena.