ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Román o orosených růžích

13.08.19 | čtenář Irena Novotná, @ | 59 x | vypínač

Eva reaguje na text: Text na mně zapůsobil velmi tíživě. O čem vlastně Robert píše? O životě jako tajemství a smrti, jak o neodvratnosti v tom světě, v kterém nechceme oba být. Oba jsme starý altán objevili, ale nemá smysl o něm dál uvažovat. Jediné, co bylo důležité, že se mi o něm zdálo a on mi ho ukázal v reálu. Co se tedy z toho dá vlastně vyvozovat? Existuje v obou rovinách, potvrzuje se teze, že i my můžeme existovat ve dvou a možné více rovinách, ale vnímáme jen jednu, rovinu reálného světa, která nám věší na ruce, na nohy, kolem pasu a na krky závaží, znamenající přežití v tom řádu, který určují lidé svým rozumem, nikoliv bohové na ochranu kosmu a kosmického řádu. Možná. že v tomto ohledu má starý altán nějaký smysl i pro nás, kteří jsme nyní na útěku. Přihlížet těm ekologickým snahám je též tíživé, protože nevíme, co je pravda a odkud se berou ty všechny vědecké úvahy o otázce přežití světa, lidí a přírody. Uvažuje Robert také tak, že všechny mnohaleté zkušenosti lidí se stravou, s prací, se vztahy, zákonitostmi padnou a přijde v reálu další svět, který všechno změní ve prospěch přežití naší planety? Je to pro nás vůbec důležité tak uvažovat? Stoupenci starých zvyklostí budou nadále okusovat jablka tradičním způsobem, a jejich protějšky je budou jíst i se stopkami, protože byly nově nalezeny důležité prvky v celém jablku. Nejenom dužině. Eva si myslí, že mezi lidmi se bude objevovat nenávist, která pramení z neporozumění celé situaci, kterou nám zprostředkovávají média a klade si otázku, jestli je to všechno pravda, nebo přání změnit život na naší planetě, změnit lidi, předat jim nové řády – ale to zavání totalitou. Noví lidé už neporozumí tomu všemu, co bylo a hle, vždyť tomu nerozumí ani dnes a nedokáží si přečíst (velmi často) text, nad kterým musí přemýšlet. Zatímco Robert dokáže chápat zásvětí, tak Eva dokáže chápat jí odmítnutý svět, na jehož samotné hranici bytí leží stará zahrada, velmi zanedbaná a v ní starý altán s rybníkem, do kterého nahlíží měsíc a hvězdy. Robert se nebojí pachu shnilotiny z opadaných větví stromů v zahradě, kterou už velmi dlouho nikdo neopatroval a možná je připraven ji obnovit, ale Eva si myslí, že to nemá smysl, protože je důležité začít ze středu, ne z okraje, protože to ví, že lze pouze hledat počátky a příčiny tam, kde vznikl k nim důvod, pohnutka, záměr, myšlenka, touha či povinnost. Eva se domnívá, že prastaré mýty o vzniku světa, bohů a lidí se znovu otevírají a vůbec nevadí, když to většina lidí nepochopí. Všechno přijde samo.
Konec.


 Přidat komentář 




› Online 2


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2019 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14752
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6317
autorů: 860