Nokturno.net / tvorba / dílko

Ne, to není poušť,
co zmate tvoji mysl,
ale tlustá čára
vedoucí od pupku
přes ramena
až k tvým vlasům.
Sepni ruce
nebo je spoj
něčím tuhým
v co doufá jen kost
a zbytek slané vody
Satan byl možná andělem
kdysi, než minuly věky
ale tebe jen oslepuje světlo
Záblesky berou zrak
a divočina všude kolem
se zdá rdousit
tvé děti

Tak prosím…
Už jsme doma?
Už můžu otevřít oči?
Rozplynout víčka
a spatřit překvapení?
Spatřit kruh
jenž se dokonale
uzamyká do formy
nedobytné kulaté pevnosti?
Tak prosím…
Proč mlčíš?
Neutíkej
Přede mnou se přece neschováš
Můžeš být jen o krok vpředu
ale neschováš se
Ani smích, ani končetina
mimo mé tělo
tě přede mnou nespasí
Já tě prostě chci!