Nokturno.net / tvorba / dílko

Noční cesta s lidmi? Čas útrap! Výrazy hnusu, nechuti a ospalosti.. Prostor přeplněn, zahuštěn!! Neustálý pocit nevyslovené nenávisti všude okolo. Temný mrak zakryl smutné světlo slabě žhnoucí. - Pysky odpudivé, zlověstné.. Žluč ke mně tiše promlouvá. Odpor? - Nenalézám, nepřichází... Už pomalu mnou prostupuje. Jak rád plavu ve své žluči… A jak rád se topím! Však než stačím oči zavřít, do dálek se vydat - cos prorazí oblak ten černý, dešťový.. Úsměv jako blesk zářivý, jasný, nezkažený…? -- ! Toť život ve chvíli své dokonalé intuice! V jakém kontrastu blesky bičují a září v těch tmavých a vláčných mračnech! Není jiného pohledu na dítě a tupě logicky myslícího člověka. Žluč je v tahu! Hle! – štít zde proti vaší odpornosti. Křížem tímto odrážím útoků sto a úšklebek pochopení pomalu zdobí tvář mou. Hledí na sebe, tento hříšník bezbožný i tvor panenský, čistý, a nitra jejich tiše, velmi tiše promlouvají.. Beze slov a hlasu promlouvají, - tak- trochu jinak. Duše jim na okamžik splynuly…
Je okamžik nekonečný?? Vzdaluje se s rozpustilým pohledem. Stále na mě hledí… Blaho.