Nokturno.net / tvorba / dílko

Panna

A rázem zmizel úsměv z její tváře.
Satan rohy ukázal pryč je lesk andělské svatozáře.
Smutek je teď její král,ten pán,co těžce kraloval.
Milosti plná dívka z kopretin už uvadá.
Jak plevel z áleje stromů si připadá.
A on je vinou tou sladkou vinou jež okusila.
Těžko však říci vše by mu odpustila.
Jsou jedno tělo jedna duše,osudem bylo jim
mluviti před sebou tiše.
Láska je sladce omámila jako růže,
nyní trny květu zatínají se do kůže.
Ta mladá žena se do toho muže pobláznila,
zapomněv však na hříchy těla