04.04.05 | Kostěj Bílý, @, další tvorba | 2231 x | vypínač
Já vidím vlky, jak jdou dál,
mí vlastní bratři a sestry,
každý by řekl proti druhému pal,
pohled jak kudly ostry.
Však někteří nejsou jak ostny!
Ano, to ona,
ona jediná čistá jak voda
z pramene horského.
Hledím na ruce své.
Ne!To není možné! Né!
Já nechci. Už ne!
Měním se ve vlka jak ostatní,
už není smysl býti.
Já jak ostatní budu.
Tou proklatou civilizací se změním,
tou odpornou smečkou! Už pěním
a tesáky mi rostou.
Buď zatraceno lidstvo,
nechť zahyneš odporno zhoubou
a čisté zas bude toto místo.
čas hrůza horror zima bolest cesta pocity voľný verš vzpomínka strach zoufalství aa .. smrt život * smutek deprese přetvářka pocit haiku povídka beznaděj láska podzim vyznání příroda sobota tma vztah žena zklamání město realita momentka marnost srdce x vztahy mládí temnota poezie antilistí sex svoboda les humor osud sen emoce horor fantasy nenávist krev jen tak ... touha noc samota erotika . naděje
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866