Nokturno.net / tvorba / dílko

Já vidím vlky, jak jdou dál,
mí vlastní bratři a sestry,
každý by řekl proti druhému pal,
pohled jak kudly ostry.
Však někteří nejsou jak ostny!

Ano, to ona,
ona jediná čistá jak voda
z pramene horského.

Hledím na ruce své.
Ne!To není možné! Né!
Já nechci. Už ne!

Měním se ve vlka jak ostatní,
už není smysl býti.
Já jak ostatní budu.

Tou proklatou civilizací se změním,
tou odpornou smečkou! Už pěním
a tesáky mi rostou.

Buď zatraceno lidstvo,
nechť zahyneš odporno zhoubou
a čisté zas bude toto místo.