Nokturno.net / tvorba / dílko

Za večerního svítání
Narození ducha
Dlouhé stíny stromů
Jezdec smrtí znaven
Uhání
Před smrtí utíká
Neuteče
Pohani
V patách běží mnoho kmenů
Pokoušel se jim dát víru
Na strach není čas
Na odvahu už vůbec ne
Vítr šlehá do tváře
Ty úlomky jehličí
Co odlamují borovice
Jakoby schvalně
Bodají ho ze všech stran
Nezastavit
Nepolevit
Jen udržet sevření
Čekat co kůň vydrží
Mele již z posledního
Jedl včera naposledy
Kůň i muž
Dvě části a jeden celek
Dlouhá hříva vlasů vlaje
Vlasů plných jehličí
Z širého bubny zní kraje
Jezdec je však neslyší
Najednou však v cestě balvan
Úskok, pád a mrtev leží
Ve své krve kaluži
Kůň
Dlouhá hříva na temeni
Rozčísla zvířený prach
Ach
Kůň je mrtev
A sám s mečem
Proti velké přesile
Z paže ještě krev mi teče
A zase boj – jak milé
Však já zvládnu tuto výzvu
Bůh mne přece ochrání
Kecy, kecy – k čemu jízdu
Když jsou v lese pohani


A už šaman nad obětí
Pohanského řádění
Zabíjeli naše děti
Brzy zemi vyplení
Přesto my jsme vždy ti špatní
Přesto my jsme zhoubný mor
Není vám to trochu trapný
Já jsem taky lidský tvor
Jenom věřím v jiné bohy
V jiný život,v jiný mír
Můj bůh možná nosí rohy
Ale váš je podlý štír
Podlý štír,s ostřím jedovým
Co pro oběť přišel lidskou
S tajemným zjevem, hlasem medovým
Však ochotu oplácí lískou
Lískovou holí
Bodcem opatřenou
Kdekoho skolí
S tváří tichou,jemnou,němou
S tváří co se hezky usmívá
I poté co vás bodne do zad
A ještě dýku vyndá
A otře do vaší košile
„Jak milosrdné, jak jemné“
přesto my jsme ty bestie
A nad vrcholky stromů letí
Krkavec
Anděl posledního soudu
Brzy přijde pro potravu
Brzy,jen co přijdete
Zabít naše muže
A znásilnit ženy
Pro vás je to svatá válka
My ležíme v zemi
Někdy ani to ne
Popel rozvál prach
Máte řeči o bratrství
My jen svatý strach
Kdypak zase přijedete
Jakpak jste se měli
My vám dáme tribut pacis
Jaký byste chtěli
A já už to nevydržím
Je to pořád dokola
Z vrchu do propasti skočím
S radostí a s rozběhem
Teď jsem řek´,co říct jsem chtěl
Tak se zabte, čert vás vem.