Nokturno.net / tvorba / dílko

Vzpomínky jsou od toho, aby se nezapomněla minulost. Já mám vzpomínky proto, abych si mohla vytvořit budoucnost. Ztratila jsem svůj sen, protože jsem zjistila, že to vlastně ani můj sen nebyl. Ale získala jsem přítomnost…
Zjistila jsem, že vám může ublížit člověk, aniž by cokoliv řekl. Stačí jen jeden den, pár minut, jediný okamžik a všechno je jinak. Úsměv vystřídá pláč, do pohledu očí se vkrádá tma. Začínáte přemýšlet o věcech, které by vás ani nenapadly, dřív. Ano, dřív jste na něco takového ani nepomysleli, ale teď…….. teď je všechno jinak. Chcete křičet, ale stejně vás nikdo neuslyší. Chcete něco rozbít, protože máte strašnou zlost, ale jste tak slabí a bezmocní, že neuděláte vůbec nic. Máte strach, který je všude kolem vás. Přemýšlíte, jak čas vrátit zpátky - víte, že je to nemožné. Než jdete spát, přesvědčujete sami sebe, že se to nestalo. Když se probudíte za hodinu, říkáte si, že je to jenom zlý sen, pokoušíte se dál usnout. Za další hodinu jste skoro zoufalí, už nevíte, co si představujete a co je skutečnost. Ve dvě hodiny ráno už to vzdáte, nemyslíte na spánek. Ať koukáte do prázdna nebo zavřete oči, vy víte, že to sen není, stalo se to a nic z toho se nedá vrátit zpátky.
Říkáte si, kdybyste odešli, kdybyste tam nebyli…… samé kdyby. Možná, že za to nemůžete, ale jste si jisti, že jste to nějak mohli změnit.
Na co se snažit poučit se z minulosti a nedělat stejné chyby, když se vám do cesty postaví osud.
Osud – je to jen pár písmen složených do jednoho slova, které vám dokáží obrátit život vzhůru nohama…… Můžete ho proklínat, nevěřit v něj, ale nevyhnete se mu. Nikdy..


…Vzpomínky se stanou minulostí, až přestanou tvořit budoucnost…