Nokturno.net / tvorba / dílko

Nepolíbíš. Cítíš savanu ve svých žilách? Je tam. Koluje a zurčí. Běžíš a ztrácíš se v trávě. Šlehá tě do tváří. Ne, je to vítr, uragán. Změna.
Míhá se kolem. Krajina. Život se kolem míhá a savana nestárne. Jen blouzníš. Deště, sucha, deště, sucha...
Pavián zavřeštěl. Kongo v dálce duní svým jekotem. A rákos se ohýbá pod větrem. Zorničky se stahují. Víčka se přivírají. Oči musí lépe vidět. Daleko. Až kde končí polopoušť. Tam zhasíná slunce. Východ. Je kousek. Měsíc tě líbá. Je obrovský. V novu. Osvětluje svět temnotou. Je kolem něj aura. Zatmění. Rudý jako rty. Rty jako krev. Krev jako smrt. Vyvřelá.
Vidíš? Je tam. V písku. Ztrácí se. Vytéká z tvých ran. A škorpion se směje svým smíchem hyeny. Baví se. Hříva vlaje. A oči. Jsou přivřené? Ve štěrbině. Studánky. Krokodýli plavou a Kongo duní. Jseš políbený. Políbená. Mládě. Prořekl se osud. A vítr. Šlehá tě do tváří. Vsákl do písku.