Nokturno.net / tvorba / dílko

Pohádky se zapomínají
a staré pověry posedl modrý prach.
Stará účení pomaloučku zmírají
v pokroku, co je jejich sivý vrah.

Ukryli se elfi do svých elementálních zemí.
Ukryli se víli do lidského snění.
I stvoření temná ví že svět se mění.
Takový jak býval kdysi, teď už vúbec není.

A hlas vlkodlaka výt na lunu už nikdo neslyší.
Múže lovit divoce a beze strachu.
Pak ranní noviny si jistě pospíší,
aby přinesli správu o novém vrahu.

Kde jsou časy undin a vodních krasavic,
pro které zemřel nejeden mladý kralevic?
Kde teď vodník čistí své hliněné hrnky na duše?
Svět se mění a zašlé svitky už nikdo nespíše.

Žádné čaro nadpozemnské krásy.
Žádní jednorožci se znamením spásy.
Žádní tajemní čaroději s havraními vlasy.
Neohlížej se, pryč jsou staré časy.

Upíři spící pod kostelní veží
vzrastou na moci nebo promění se v prach
a pohádky, pověry na kterých záleží
rozpoví jen opilý funebrák.

Kam to spěje s tímhle světem,
když v něm kráčíš slepý, spleten?..