19.05.05 | Calwen, @, další tvorba | 2441 x | vypínač
Nabarvím si rty namodro
a ty se mě zeptáš,
jestli mi není zima.
Chutnáš mi po kouři a po konci,
ale kdo by se tomu divil.
Schováváš do dlaní dva bílý oblázky,
úplně omletý přečtenýma slovama,
aby je nikdo nezahlídl.
Stejně tohle ráno všichni spí.
Poztrácela jsem tělo v kmenech stromů,
ale zůstalo s tebou
(víš, jenom to tělo, já si vymýšlela pohádky).
Zkusila jsem neposlouchat život,
ale křičí mi do vlasů a pod nehty.
Prvá, druhá...
rozpočítám svoje lásky
a zahrabu do písku hrst pocitů (vítězství).
Mezi kapky nebo něčí slzy
(ne moje, já přece nikdy nebrečím)
napíšu pár zelených slov
a budu se tvářit, že je to báseň.
Navzdory mým rudým vlasům.
A na zápěstí si ke korálkům namotám další opilý ráno.
Láska vám umírá v postelích,
ve vlasech má věnec z kopřiv
a vy spíte.
deprese poezie bolest antilistí sex beznaděj nenávist cesta pocity vztah zima aa podzim osud zklamání smrt mládí les jen tak marnost příroda voľný verš . strach x haiku život erotika horor svoboda město naděje čas pocit srdce vyznání láska vztahy ... hrůza tma horror realita emoce touha noc žena fantasy temnota krev přetvářka sen momentka povídka sobota humor vzpomínka samota smutek .. * zoufalství
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866