Nokturno.net / tvorba / dílko

Měl bych jít spát, říká si snad večer snad každý člověk, který ráno brzy vstává do práce. A tak kdosi zavře knížku, vezme si ručník a jde do sprchy. Potom si vyčistí zuby a zalehne do postele.
Za chvíli usnu, myslí si ten někdo, a proberu se až ráno, až mi zazvoní budík. A s určitým pocitem naplnění se budoucí spáč zachumlá pod peřinu a zavře oči.
V hlavě se mu najednou vynoří myšlenky, celý roj myšlenek co víří v mozku a odhání klidný a pokojný spánek. Dnes ho pochválil šéf. Zase skoro celý den nejedl. Zítra si určitě najde čas na oběd. Možná by mohl s přáteli zajít večer na skleničku. Nezavolal přítelkyni! Teď už je pozdě, bude spát. Proboha! Budík! Nařídil si vůbec budík? No ovšem, že ne! V kolik vlastně vstává? V sedm? Ne, v půl sedmé.
A tak se náš člověk musí vyhrabat z pod pokrývky a nařídit si budík. Pak se zase rychle přikryje, najde pro svůj odpočinek vhodnou polohu a opět zavře oči. Teď už ho z usínání nevytrhne žádná myšlenka.
Rej svých nápadů, přání a povinností však stejně nezastaví. V hlavě se mu honí všechno možné. Se svou přítelkyní brzy slaví výročí. Mohl by jí koupit nějaký šperk a kytku, nebo kabát. Asi se jí ještě nenápadně poptá, co by si přála. A zítra jí musí zavolat. Na to nesmí zapomenout! Proč už nespí? Měl by už konečně usnout, nebo bude ráno vypadat jako po flámu. A obrátí se na druhý bok. Chvíli se převaluje, potom se rozzlobí sám na sebe. Sedne si na postel a přemýšlí, jak nejrychleji usnout. Prášky na spaní? Ne, to by spal až do oběda. Co to vždycky dělával, když byl malý? No ano! Pil mléko. Nespavec rychle běží do kuchyně, otevře ledničku a nalije si do sklenice mléko. Hned nato ji vypije a jde si spokojeně lehnout.
V hlavě se mu stále potuluje pár myšlenek. Vážně usne po mléku? Na nějakou skleničku musí zítra zajít. Co to měl zítra udělat? Už ví, zavolat ráno přítelky…
A toho někoho najednou přemohl spánek, na kterém se kolébaly sny, jimiž proplouval náš spáč až do rána.