Nokturno.net / tvorba / dílko

Deštivá púlnoc v hřbitovní zahradě,
kde voní parfém utonulých svíček..
a rozmáčí se inkoust na nedopsané baladě,
o vúni tvého těla a hebkosti tvých víček.
Kde blátivá cesta vede do podzemního světa,
plného pokladú dávných národú,
které mnoho dobrodruhú hledalo po léta,
nežli přinesli jim šílenství a uzavřeli do hrobú
a jejich epitafy citují řád ztraceného světa.
Ten však pod nánosmi toho našeho dávno utonul,
aby si na něj pak starý básník- děvkař v písní své někdy jěšte spomenul.
Já však nehledám zde staré světy,
nehledám zde jejich poklady.
Promočená deštěm nesu ti tvé květy
a snáším běsú vzteklé pohledy.
Ne, neměl jsi mě k sobě volat tuto noc,
neměl jsi mě prosit skze mé sny...
Teď nepřijde mi bílé světlo na pomoc,
mé oči lásko taky pohasli..
Tak podej mi ruce,
ať k tobě sejdu dolú do pekel vroucích.
Zastav mé srdce,
zase jsme spolu- tohle je láska a ne jenom pocit...