Nokturno.net / tvorba / diskuze

Komnata za noci
v níž seděl starý učenec.
Snad toužil po moci,
když hladil svúj rúženec...

Staré almanachy rukou mrtvou popsané
nedali mu spát za nocí deštivých.
A vínem vymítal myšlenky kousavé,
hada co noukal jablko- nemravnost- hřích.

Zeschlýma rukama hladil opatrně pergamen,
jenž neměl být nikdy nalezen.
Na čele z vrásek diadém
anděli smrti ukrazen.

Prolitý vosk a prolité slzy
míchal ve své krvi jalové.
Chtěl skrze bolest spatřit ji brzy
i kdyby ho měli posednout všichni ďáblové.

Stařičký učenec se znakem havrana,
který rytmicky slova zapovězená dlel.
Hrúza ho zabila, zesinal do rána,
políbit kříž svatý tuhle noc zapoměl...

Tajemná komnata zašlá po létech
voní chladem záhrobí.
Listuji ve křesle ze dřeva v pamětech,
snad mi zaprášený démon odpoví.

V prstech svírám starožitní rúženec
a myslím jenom na tebe.
Na koho myslel posedlý učenec,
když Ďábla zádal vyměnit její duši za sebe?...